Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Podla mna su Obituary nazivo presne taky isty ako boli v `98, ked som ich videl prvy krat...mozno len s vacsimi pupkami... Som zvedavy na setlist Carcassu
Carcass si zaslúži obdiv iba prvé tri albumy. Potom sa radšej mohli rozpadnúť :D A teraz im asi chýbajú peniaze, tak sa vracajú na scénu :D Podľa mňa to bude podobný prepadák ako návrat Obituary :D
Já jsem se s CARCASS po hříchu seznámil teprve nedávno, každopádně mi od té doby pravidelně hučí v hlavě. S hodnocením bych to viděl přesně jako gorekanec - nejlepší je "Necroticism"!!!
Něktrý desky jsou super, jiný ne, každopádně bych si návrat Carcass nechal líbit. Michael by mohl opustit stále opakující se Arch Enemy a Jeff by mohl zazdít katastrofální Jeff Walker Und Die Fluffers - Welcome To Carcass Cuntry, což je asi jediná deska, z který mě kdy bolela hlava.
Carcass mám velmi rád a líbí se mi všecky alba kromě debutu. Pro grindery možná kult, ale já grindu moc neholduji. Upřímě mi tahle nahrávka připadá jako obyčejný goregrind výgrc s velmi špatným zvukem, aaale pár momentů tam jako je, ne že by ne.. Vrchol je pro mě Necroticism a Hearwork. Bodově vidím alba takto:
Reek of Putrefaction - 4
Symphonies of Sickness - 7
Necroticism - 9
Heartwork - 8,5
Svansong - 8
Steer je lepší :-)
Michael Amott rulez
je fajn že Jeff chce udělat reunion Carcass v původní sestavě
Carcass sú až príliš veľký míľnik na to, aby sa bez rozmýšľania mohli vrhnúť na reunion. To, čo sa podarilo takým Pungent Stench alebo Gorefest, podľa prvých správ napr. totálne nevyšlo u Dissection. Ide aj o to, na ktorú časť tvorby nadviažu, na jednej strane môžu byť nespokojní fanúšikovia prvých troch albumov, na druhej tí, ktorých mrciny oslovili až s tvorbou od Heartwork.
swanwork
swansong je skvělá deska. je to prostě vývoj a když kluci chtěli udělat rocknrollovou desku s charakeristickými atributy mršiny, tak je to naprosto v poho. já si to nemůžu vynachválit, ač heartwork je komplikovaneší, trychlejší, tvrdší.... je prostě jiný a to je dobře, ne?!!! Hlavně ať to daj znova dohromady a udělaj silnou fošnu jako třeba reunionovaní Gorefest.
mne se libi necrotism i swansong... stejne jako nemam problem si pustit treba left hand path a nasledne wolverine blues od entombed...
Zalezi spis na tom komu co vic sedne. Me se libi spis rock'n rollovejsi poloha Carcass, takze u me osobne vede Swansong. Docela by me ale zajimalo, co by Carcass nahrali na dalsim albu nebyt jejich rozpadu. A to hlavne proto, ze album kapely Blackstar - Barbed Wire Soul, kterou zalozili Walker s Owenem po rozpadu, uz takovy narez rozhodne nebyl...
"Symphony.." a "Necroticism", to je zlatý vek, na Heartwork sú dobré gitary a má to švih, zo "Swansong" som nikdy hotový nebol a pokiaľ ide o debut, porád lepší, než polovica súčasného "goregrindu".
Pánové a Necroticism vám nevoní? Taktéž vynikající album!
Prave si presne pomenoval, co mi na tom vadi. Nie je to dostatocne prespekulovane aby sa mi to pacilo ako prespekulovana hudba a je to malo rock'n'roll aby sa mi to pacilo ako rock'n'roll. :)
Podla mna to je len zdanie.. "Heartwork" je death metal prespekulovany k dokonalosti, "Swansong" je tematicky ovela "rock'n'rollovejsi" a jednoduchsi.. No taka "Keep On Rotting.." alebo "R**k The Vote" rozhodne dokazuju, ze napadovo mali stale co povedat..
Pokial mi na Swansong nieco vadi, tak trochu slabsia produkcia a samozrejme absencia Ammotta..
MNe sa tiez zda, ze na Swansong im akosi dosli napady, ale Heartwork im zerem aj s navijakom.
"Swansong" je skvely album, ktory sice neprekonal neprekonatelny Heartwork, no rozhodne potesil posunom a sviezostou napadov..
Swansong je nuda, Heartwork ale rozhodně za poslech stojí. Jejich totálně vyhnilé opusy bohužel/bohudík neznám..
Mne prijde Swansong jako slusna deska.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Vložit diskusní příspěvek