OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Já mám náhodou Němce pořád jako metalovou zemi číslo 1 (v Evropě)...kam se hrabe sever (hlavně ty finské obludnosti).
Dyť je to jen bakelit z Německa.
To je možné (myslím to, že Helloween tehdy člověku předhazovali jako první).
... jenom, jako obvykle, se mi nezdá, že zrovna na tom záleží.
Když člověk začal poslouchat metal okolo roku 88´, tak Helloween byla první kapela, kterou mu předhodili.
No to nevím, jestli je dobře, že ségra poslouchala I Want Out i když jinej metal vnímala jenom jako šum :-))
Jenom jsem tím chtěl říct, že Helloween vládnul.
"... MĚ to s tim rozporem..." že ano, to je zase bota.
No tak jasně, porovnávat všechno se všim. Jo. Mně to s tim "rozporem" nenapadlo až doteď, ale třeba to tak je, třeba je to další fronta fanoušků, o který jsem zatim neměl ani ponějtí.
Trochu se chce zeptat: když to poslouchala i ségra, je zrovna to dobře? ... ale vážněji. No kdyby Blindi nepostoupili tam, kam se dostali dalším albem, jasně, že by ta stopa nebyla tak výjimečná. Možná by u mě nakonec dopadli jako Dýně (znovu opakuju, že o těch od devadesátých let moc nevim, prostě mě nějak přestali bavit).
Ale zase, ta stávající éra, kdoví, jestli nakonec Blindi nedopadají hůř než Dýně. A jestli je na vzduchu nedrží jen značka.
Tak to mě už vůbec nenapadlo, protože já automaticky porovnávám všechno se vším :-)) a obracím na ruby a zase zpět...to je prostě už nějaká deformace...
Girg: Ale jo, jasně že to poslouchalo spousta lidí. Jasně že se to spoustě lidí hodně líbilo (líbí). A že je to dobrej speed metal. Ale Keepers poslouchala i moje ségra :-)
Jediný co chci říct: Kdyby Blindi pokračovali v natáčení podobných věcí jako je Follow The Blind, byli by na tom dneska jako ostatní speedové kapely té doby, vykopávky, možná s nějakým návratem. Dneska by po nich neštěkl ani pes. A to jenom proto, že je to NENÍ SKVĚLÝ!
Jenom já ty Helloween zprvu dost žral, a to až do "K. jedničky" fakt dost. Dvojka mi najednou přišla jako taková "juchanda". Tohle je ale jistě věc pohledu.
Vlastně je to ale zajímavá věc. Tak nějak jsem si zvykl na antagonistický střet fandů Megadeth a Metly. Slyšel jsem dost oslavných řečí o Metle a hanlivých o Megadeth z Milovic – od jedněch, od druhých jsem slyšel přesný opak. Je to sice ptákovina, ale přívrženci jedné ze skupin se nutně snaží zazdít tu druhou.
Ale nepřemýšlel jsem o věci nikdy tak, jestli Blindi nebo Dýně. Pravda teda je, že na mym přehrávači už od konce osmdesátých let jeli Blindi (od devadesátých let Dýně skoro neznám), jenže nikdy mi nepřišlo, že tady mezi těmi kapelami byla v tom všem nějaká příčinná souvislost.
Ale tepre teď mě napadá, že tady třeba taky nějaká taková třecí plocha je. Jako neni to žádnej objev, je to "úvaha pod čarou".
Keeper dvojka...to je v pořadí asi pátá metalová deska kterou jsem v životě slyšel. Takže veliká věc na 100/10. :-))
romant: no a to si taky nemyslim. U nás na gymplu tehdy jely tyhle věci naplno a když už, brali se spíš blindi než dýně. Vlastně od keeperu dvojky (ta deska je na složitější úvahu, já vim, o ní teď přemýšlet nechci) drtivá většina lidí jela na blindech.
A to si teda pro mě je Follow mnohem zajímavější dodnes.
To si právě představit dovedu, to je jasný. Jenom si nemyslim, že v době Follow to znělo jako úderka okresního formátu. Prostě to byla standardní speedová kapela tý doby, a to v tom lepším, co žánr nabízel. Že se jim následně povedl veliký úkrok stranou, kdy neztratili nic ze své dřívější dravosti, ale namíchali to originálním a svěžím způsobem s poetikou a romantikou nejrůznějších bardů a draků, to je jiná.
V devětaosmdesátém ale témeř nikdo u nás Blindy neznal, všichni ujížděli na dýních. Rozhodně v roce 1989 nebyl Blind Guardian v Československu nějaký trhák. Ovšem dovedu si představit, že kdyby Twilight vyšlo ještě v 80 letech, mělo by masovější úspěch i v ČSSR. První dva Blindi ale opravdu konkurence pro Keepers nebyly.
Já právě slyšel jako první Tales (hned jak vyšlo) a až pak Follow... a nedokázal jsem si představit, že ta kapela byla před tales něco víc než úderka okresního formátu...bylo to chudičké.
Což nicméně nemění nic na skutečnosti, že v devětaosmdesátém nikdo neposlouchal Twilight, už proto ne, že ta ještě nebyla. Zato spousta lidí poslouchala Follow a byli spokojení. Optikou pozdějších alb můžeme hodnotit ledaccos všelijak, a to skoro u každé známější kapely.
Argumentovat tím, že pozdější desky jsou poetičtější a teprve na nich se plně rozvinul jistý fantasy patos, který jsme mívali na Blindech tádi, neobstojí, tohle album prostě skvěle fungovalo ve své době.
A upřímně mě teda dodnes neuráží, i když se k němu nějak zvlášť nevracím.
Abych byl konkrétní, ta deska je na 6 až 6,5/10. :-)
Co všichni blbnete, já nikde netvrdím, že ta deska je podprůměrná. Podprůměrná je maximálně tak v rámci tvorby BG.
Follow The Blind není blbá deska, je to (možná lehce nad) průměrná deska. Dodneška si pamatuju, jaký ohromný rozdíl byl mezi ní a Tales From The Twilight World. Na začátku devadesátých let NIKDO (koho jsem zna)l téměř neposlouchal Follow The Blind (ani Battalions, mimochodem), protože bylo řádově horší a nudnější. Bylo to takové to počáteční album, něco jako Endless Pain od Kreator.
to stray:
Mimochodem pokud si budeš 20 let myslet, že follow je blbá deska, tak si to prostě vsugeruješ.Já k této desce jsem se propracovával 20 let. Mnoho a mnoho poslechů a vůbec nelituju.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Vložit diskusní příspěvek