OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
to marigold:
Barbarra ann není totiž metal. Jen tak mimochodem. Je to prostě sranda, ale výborně udělaná.Žvejkačkový kraviny jsou modern talking dle mého.
to reecnze blind guardian:
recenze je naprostá kravina a nebojím se takové at the edge of time dát místo destíky 20 tku. Ale zpět k desce-nuda tam žádná není.Barbara ann fenomenální coververze, není znát že by šlo o guardian a v tom je její genialita. Druhá věc dont break the circle další super cover, nejenom metallica umí udělat písně od jiných kapel, aby byly ještě lepší než originál.Hlavně´další věc co nechápu, proč si tady v recenzích vybere dotyčný recenzent kultovní desku, té dá 10 bodů, ale že i dalším deskám od dotyčné kapely se může dát 10 bodů, to už se opět recenzent bojí-viz.metallica-ride,and justice či master , každá má být za deset. Ale opět zpět ke guardian -intro -iquisition -je legrácka- ovšem ne náhodou už je z ní 20 let klasika!! Banish -odpal géniů a poprvé si můžeme vychutnat powerthrash guardian s krásnými kytarovými vyhrávkami, text se točí kolem jana křtitele a tomu , že jedině jeho odchod, může být příchodem ježíše.Damned for all time- nářezovka, opět ale skvěle zpracovaná- na battalions byly geniální majesty,run for the night,guradian of the blind , klasiky všech klasik.První "zpomalení" v podobě follow the blind - emotivní náboj této skladby už 20 let mě nenechá klidným.Hall of the king -geniální refrén a opět nejde jen nářez za každou cenu.To je to , co dělá guardian guardiandem.Fast to madness- další nářez , pro mě samotného je follow the blind takové ride the lightning 2.Jediná možná lehce slabší je beayond the ice, ale to že deska i z dnešní perskpektivy je skvělá , o tom přesvědčí vlasně poslední píseň-Valhalla. Kult všech kultů - pro mě follow the blind je za 9,5 bodů. Battalions of fear- 9 bodů.
Nuda?! To rozhodne nie! Mozno v ramci hladania samych seba az prilisny priklon k thrashovemu vyzneniu na ukor hitovych melodii. BG sa chceli na dvojke zrejme trochu oprostit od nalepky heavy speed Made in Germany. Okrem uz spomenutych klucovych songov (Banish, Valhalla, Barbara) sa na albume najde omnoho viac (vratane vycibrenejsieho zvuku) netypickych-zaujimavych momentov. Pre mna minimalne este za zmienku stoji Hall Of The King. Je ale pravda, ze asi az s dalsim albumom: Tales from the twilght World (pre mna po dlhe roky Najlepsi album BG.... no minimalne po Nightfall) nasli Blindi vlastnu tvar.
S recenzí kategoricky nesouhlasím. Vliv na českou metalovou tancovačku? To není provokace, to je prostě píčovina.
...
S recenzí se dá v lecčems souhlasit, ale myslím si že zbytek písní (krom Banish a Valhalla) odsoudit s tím, že se jedná o "nudnou vatu", je moc tvrdé. Jsou to písničky typické pro BG a ač nemají moc hitového potenciálu, tak neurazí.
Na druhé straně je pravda, že mě se nejvíce líbí album Somewhere Far Beyond - mé první album po nich a pak od každého něco, takže 100% fanda nejsem, spíše příležitostný posluchač, který si při BG vybaví právě SFB a písně jako Time, What is time, Asches to Asches, krásné sólo v Theater of Pain, Bard's song, atp. :-)
nesouhlas
Tentokrát razantně nesouhlasím se Strayem! Nudné album? Ani náhodou! Oproti debutu propracovanější aranže, už se nehraje jenom na tvrdost a deska byla ve své době hitem. A neurazí ani dnes. Osobně tento počin řadím poměrně vysoko v diskografii strážců.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Vložit diskusní příspěvek