THE FOREST FORGETS - Of Wind & Willows
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Já nevím, ale nazvat Pink Bubbles klenotem je trochu nadsazené tvrzení ...
Nedoceněné ... možná.
Tak ukázky Unisonic jasně dokazují, že se bude jednat o bezpečně nejlepší Kiskeho nahrávku od Chameleon. Trochu to připomíná nedoceněný klenot Pink Bubbles Go Ape s geniální Kids Of The Century.
pravda, ty 2 desky jsem zaměnil...
Hooya - [22.11.2010 17:04]
To si vybavuješ z Readiness To Sacrifice (1999), v Instant Clarity (1996) žádné nejsou...
Na dvojku od Place Vendome nedám dopustit, to je výtečná pecka. Skvělá sóla, spousta melodických nápadů, není tam jediné slabé místo. A stavba sól je úplně jak od mistrů amerického aor.
z toho alba si vybavuji jen pěkné housličky v úvodní písni :)
Pak jsem druhé PV odflákl. I to je možné. "Kiske" 2006 o tom jsem zrovna mluvil, jiné moc neznám. Instant clarity jsem slyšel v době kdy vyšlo a nezaujalo MI.
Druhé PV je ještě lepší než debut. A Kiskeho sólovky jsou až na tu přeslazenou popinu "Kiske" (2006) výtečné...
Mně se víc líbí druhé Place Vendome, to je placka bez slabin.
Debut byl lehce energičtější, něco jako Queensryche šmrncnutý Journey dochucený Gary Moorem.
Stray: to mě překvapuje..., pravda, neslyšel jsem debut, ale toho jsem sjížděl hodně intenzivně, krásně to plyne
Já myslel, že mu to skládají ex-Pink Creamáci jako kmenoví skladatele melodiků z Frontiers rec., takže jsem to ani jako jeho tvorbu nevnímal. Prostě metal-A.O.R. s Kiskem pro šéfa Frontiers. Solidní alba!
Ta MI nezaujala.
a co jeho druhá deska PV?
oprava: To já také ne.
To jaké také ne, ale třeba to všichni myslí vzhledem k jeho projektům po roce 93´. Ty sólovky jsou děsivé. Snad jen debut Place Vendome můžu. Ukazuje se tam, že i přes skvělý hlas, Kiske prostě potřebuje silnou a stabilní kapelu.
Já zase moc nechápu to navážení do Kiskeho jako tvůrce. V Helloween složil pár skvělých věcí, úžasně se předvedl i na Chamelenovi, tohle geniální dílko nese hlavně jeho podpis. Jeho sólovky mi moc neříkají, ale s Place Vendome natočil dvě fantastické desky a se stejnou sestavou se vypravil i na turné. Takže když má tým, který mu sedí, tak snad i dokáže být týmovým hráčem.
ovšem
To není vůbec zášť. Mě je jinak celkem sympatickej, obšem nesmí zpívat. :-)
To Stray
No to mě Stray překvapuješ s tou záští k Blazemu. Já naopak ho považuji za vynikajícího pěvce s nejtemnějším hlasem. A jeho solovky to je lahoda! Ale žabař to si přehnal!!
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.
Moje první setkání s tvorbou této rakouské kapely probíhá za asistence emocemi prosycené muziky z různých "post" žánrů. Je tam dostatek nápadů i děje, aby to utáhlo přes hodinu trvající stopáž a zároveň motivovalo k opětovnému poslechu. Fakt supr chlapy!
Tradiční melodický heavy metal, ovšem výborný. Na desce je vše v pořádku, kvalitním zpěvem počínaje a vymazlenou produkcí konče. V rámci žánru mohu jen doporučit, jen tomu chybí nějaká ta vlastní přidaná hodnota.
Zmar nad zmar. GRAVE DIGGER přestali být opravdu zajímaví někdy kolem alba "Ballads Of A Hangman" (2009) a od té doby už si vlastně jen zoufale tahají ze své riffové zastavárny, co jim dříve nepřišlo dost dobré. A tentokráte to tedy rozhodně dobré není.
Parádní švédský old school death, který se vrací v čase do devadesátek a servíruje správně dusivou porci švédské žánrové klasiky zarámovanou do charakteristického chrastivého zvuku. Tohle by mělo chutnat především fanouškům starých DISMEMBER a ENTOMBED.
Třetí album švédských mladíků přináší zároveň i jejich nejvyspělejší materiál. Přechod k velkému labelu z intenzity jejich groovem načichlého blackujícího thrashe pranic neubral, navíc skupina přidala ještě více šikovnosti při kompozici. Svižný poslech!
Na rozdíl od kolegy Manatara si nemyslím, že se tihle Švédové nějak příliš stylově rozvírají. Většinu času je to prostě symfoničtěji pojatý black/death, který neurazí, ale nic zásadního se neděje. Jen ty čisté vokály trochu vybočují.
Vložit diskusní příspěvek