Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Já nevím, ale nazvat Pink Bubbles klenotem je trochu nadsazené tvrzení ...
Nedoceněné ... možná.
Tak ukázky Unisonic jasně dokazují, že se bude jednat o bezpečně nejlepší Kiskeho nahrávku od Chameleon. Trochu to připomíná nedoceněný klenot Pink Bubbles Go Ape s geniální Kids Of The Century.
pravda, ty 2 desky jsem zaměnil...
Hooya - [22.11.2010 17:04]
To si vybavuješ z Readiness To Sacrifice (1999), v Instant Clarity (1996) žádné nejsou...
Na dvojku od Place Vendome nedám dopustit, to je výtečná pecka. Skvělá sóla, spousta melodických nápadů, není tam jediné slabé místo. A stavba sól je úplně jak od mistrů amerického aor.
z toho alba si vybavuji jen pěkné housličky v úvodní písni :)
Pak jsem druhé PV odflákl. I to je možné. "Kiske" 2006 o tom jsem zrovna mluvil, jiné moc neznám. Instant clarity jsem slyšel v době kdy vyšlo a nezaujalo MI.
Druhé PV je ještě lepší než debut. A Kiskeho sólovky jsou až na tu přeslazenou popinu "Kiske" (2006) výtečné...
Mně se víc líbí druhé Place Vendome, to je placka bez slabin.
Debut byl lehce energičtější, něco jako Queensryche šmrncnutý Journey dochucený Gary Moorem.
Stray: to mě překvapuje..., pravda, neslyšel jsem debut, ale toho jsem sjížděl hodně intenzivně, krásně to plyne
Já myslel, že mu to skládají ex-Pink Creamáci jako kmenoví skladatele melodiků z Frontiers rec., takže jsem to ani jako jeho tvorbu nevnímal. Prostě metal-A.O.R. s Kiskem pro šéfa Frontiers. Solidní alba!
Ta MI nezaujala.
a co jeho druhá deska PV?
oprava: To já také ne.
To jaké také ne, ale třeba to všichni myslí vzhledem k jeho projektům po roce 93´. Ty sólovky jsou děsivé. Snad jen debut Place Vendome můžu. Ukazuje se tam, že i přes skvělý hlas, Kiske prostě potřebuje silnou a stabilní kapelu.
Já zase moc nechápu to navážení do Kiskeho jako tvůrce. V Helloween složil pár skvělých věcí, úžasně se předvedl i na Chamelenovi, tohle geniální dílko nese hlavně jeho podpis. Jeho sólovky mi moc neříkají, ale s Place Vendome natočil dvě fantastické desky a se stejnou sestavou se vypravil i na turné. Takže když má tým, který mu sedí, tak snad i dokáže být týmovým hráčem.
ovšem
To není vůbec zášť. Mě je jinak celkem sympatickej, obšem nesmí zpívat. :-)
To Stray
No to mě Stray překvapuješ s tou záští k Blazemu. Já naopak ho považuji za vynikajícího pěvce s nejtemnějším hlasem. A jeho solovky to je lahoda! Ale žabař to si přehnal!!
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Vložit diskusní příspěvek