OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Henych Törru ksicht dával. Můžeme se hádat, jestli taky srdce, duši, játra, ledviny a kdoví co ještě, ale když se řeklo Törr, byl tam Vlasta Henych. Prostě některý kapely jsou s daným ksichtem spojený a bez nich to nikdy nebude ono. Jestli to nakonec není tím, že Törr toho ve srovnání s jinými kapelami kromě satana Henycha a dobového kouzla (tak do roku 91) vlastně moc neměl. Odešel Henych, odešla nostalgie, tak proč se Törrem dál zabývat...??
Podívejte se na Krabathor po Brunovi (a to byla zcela jiná liga). Objektivně všechno šlapalo dál, přesto kapela zmizela do nenávratna a nikomu to pak už vlastně moc nevadilo...
Páni, Henych že dával ksicht Törru? To bych se nasmál:-)) Pro mě to je jen typický pražský tlučhuba a pozér s kecama typu "nemá smysl dělat muziku" atd. Hlavně ta otřesná fáze Dogatörru, to byl fakt typický Törr v čele s úděsným nic neříkajícím Tancem svatýho Víta. Tím opravdu pohřbil pravý Törr a nebýt záchrany Hereše, co by dneska Vlastík dělal? Nechal by se živit z našich daní, flákal se po Praze a dával autogramy. Na současných koncertech Törru je vidět radost z hraní, což na koncertech s Henychem nebylo. Tam se muselo hlavně vydělat na Vlastíka. Törr byl vždy Šakal a nyní Hereš! Ostatně, je to přece Otova kapela a Vlastík si jí nějak přivlastnil.
Zkoušel jsem to, ale jediná zajímavá věc na tomhle díle je to, že je na něm nápis Torr. Jinak by po něm asi ani pes neštěkl. A co má znamenat ten otřesný zkušebnový zvuk? Ale je zajímavá, že u spřátelených kritiků (Petr Korál z RockandPopu a webzin Rockshock) se opět pějí chvalozpěvy. Naštěstí už si většina lidí dělá obrázek podle nezávislých webzinů.
No nevím jak zažít, podle mě Törritorium bylo oproti Tempus Fugit ještě hodně "dobré" CD! Tohle nové album mě přijde, že bylo vymyšlené a nahrané tak za "týden" taková z nouze ctnost, která ničím nezaujme. CD jsem zkoušel poslechnout několikrát, ale nikdy jsem nevydržel do konce. Nemůžu si pomoct ale je to takový tvrdší a rychlejší Alkehol s otřesným zvukem. Bohužel :-(
R. I. P.
Nejsem skalní fanda Törru, jsem fanda jejich starých alb. Vlasta Henych pro mě osobně ztělesňoval ducha Törru a dával té kapele xicht. Ačkoliv deska není tak děsná, jak jsem čekal, pro mě osobně je Törr mrtev. Bohužel, přiliš cítím pachuť Alkeholu a silácké bubu texty Herešovi přes veškeré úsilí nevěřím. Bohužel...
Není to zase takové zlé! Nicméně je jasné, že v době kdy frčí morseovka podložená kytarami to je prostě mimo hlavní uctívaný proud.
Jo, jo, tehdy se přece říkalo: "Vlasta není člověk, Vlasta je Satan..."
Já jsem byl dlouholetým fandou Torru, ale jak tak čtu citát Vlasty Henycha, tak se s ním musím vzácně shodnout. Prostě už bylo všechno řečeno a nemá smysl točit další desky. Ty starý demáče mají zvuk mizernej, ale dodnes z nich mrazí... hltali jsme každý jejich slovo a všechny texty odposlouchávali, takže leckdy docházelo ke zkreslení toho sdělení, který v tom bylo:), ale bylo to fajn...
vike uhodil hřebíček na hlavičku.
je to pravda.
Podle meho skromneho nazoru : 'moderní, drtící, hutný zvuk a produkci' udela (mozna i vice nez jen) poslouchatelnou kdejakou (pod)prumernou mrdku. Jsou prece znamy i zvukove/produkcne nedotazene (nepovedene) nahravky, ktere presto sklidily uspech. Jenze kde nic neni ani smrt nebere.
deska
nejsem žádný fanda Torru a tak je mi jedno jestli s Henychem nebo bez... Ale poslouchal jsem nedávno nejaké nové písnižky na Bandzonu. A jako takové se mi nezdály špatné. Ale absolutně mi tam nesedí zvuk a produkce, která mi přijde jako z roku 1995. Myslím že kdyby nahrávka dostala moderní, drtící, hutný zvuk a produkci tak by to hodnocení mohlo být o dost jiné.
Alkehörreš
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Vložit diskusní příspěvek