jak mě se stýská po našláplém, tvrdém, ale přitom uvolněném Missing Linku :(((

Smolskiho styl mě vyloženě irituje

A ta věc s RW a BG... možná jsem je taky tenkrát viděl silněji, než Rage, jo, možná, jasně, člověk si pamatuje, jak zíral na Gates To Purgatory, když mu bylo patnáct. A jak jsme to hráli na kytaru ve vlaku jednou a celý kupé náhodných spolucestujících bylo znechucený, když přišel na řadu Adrian (Son Of Satan) – to je taky věc, zkuste si tuhle desku pustit dneska, zní to děsně. No ale RW jsem nějak přestal sledovat relativně brzy, i když věci jako Death Or Glory nebo Black Hand Inn jsem si tenkrát pořídil a přišly mi dobrý. Dneska tahle legenda vůbec nemá smysl. S BG je to jinak, ke kotlíkářům jsem měl vřelej vztah ještě relativně nedávno, jenom teda poslední věci, který z nich vypadávaj, mi přijdou přearanžovaný, nudný, předvídatelný až hrůza a Hansiho zpěv, dřív dost dobrej, se s těma vejškama nějak tak prostě nedá. Takže když si vezmu poslední album BG a postavim vedle něj Jedenadvacítku, vyberu to druhý. Má to pořád potenciál bavit a má to přes všechno švih, At The Edge Of Time je pro mě hrozně vyhaslý. Posílat BG do háje nebudu, ale do budoucna od nich nečekam nic.

Jo, tomu rozumim. A "Speak..." je podle mě první opravdu viditelnej přešlap "nových" Rage.

A přesně to s tím odstřelením v případě zaváhání mám u RAGE. Vysvětlím. V době "Speak...", která mi přišla jako "německá powermetalová deska o hovně" a byla podle mne prvním krokem vedle z doby se Smolským, tak díky tomu, že jsem se do RAGE trochu víc zakous až díky lidem tady v redakci (jako DKM, Louis, Louža, Marigold...)- prostě až s nástupem do řad MP, tak u mě chybí ve vztahu k nim to nutný srdíčko. Před MP kolem mne tak nějak lítali, měl jsem je za takovej německej průměr bez vlastního ksichtu - ksicht Running Wild i Blind Guardian jsem vždy (od nějakýho 89´kdy jsem Rage objevil do půlky devadesátek) vnímal podstatně výrazněji.

Jsi poctivej člověk, Strayi. Souhlasím, že Ghosts a XIII jsou báječný desky, i když řada lidí si to až tak nemyslí. Osobně preferuju Unity. Jenže to je těžký, s Avenger a posléze Rage jsem tady těch necelých třicet let a je v tom do určitý míry osobní otisk. Nemůže to být jinak, pokud někdo muziku poslouchá jenom jako kulisu a víc za tim nemá, k čemu to pak je dobrý? Vždycky to musí být osobní.
Chci tím říct, že vlastně nevim, jaká deska Rage mě těší nejvíc, někdy si s láskou poslechu Prayers Of Steel, i když je to setlučený ze dřeva a drží to díky rezatejm hřebíkům. A někdy Execution Guaranteed, zhruba z podobný doby. I já mam radši Trapped! než The Missing Link, ale to druhý mi zároveň přijde jako dospělejší.
Prostě. V tom hodnocení je spousta věcí a pokud je verdikt odlidštěnej, stojí za prd. Vždycky tam člověk musí dát něco ze sebe, když přemýšlí nad kapelou, kterou poslouchal, už když mu bylo +- patnáct.
Pravda je, že na posledních albech, a to i v těch orchestrálních částech, Rage předvádějí pořád to samý. Prostě je to tak, jednou se to podaří líp a jindy zase hůř. Je to kapela letitá a návrat do devadesátých let se nikdy už konat nebude. Možná to ani nejde. A možná by dostali ťafku, i kdyby natočili Ghosts II se vší parádou.

Tohle celý je těžký, prostě když si vezmu Jedenadvacítku, a to s tim, že je to od kapely, která má svůj vrchol za sebou, pořád ale žije a dýchá a funguje a lidi ji maj rádi, přijde mi, že to album je ucházející. Na zadek mě neposadí a na prach mě nerozstřílí, to určitě né, a pokud jde o to minulý, je to krok dolů. Je snadný tomu hodit čtyři a půl bodu. Kdybych se po letech dostal ke skupině, kterou lidi poslouchali už patnáct let před tím, než jsem zjistil, co je to kytara, možná bych taky neměl problém být příkrej, ke spoustě starejch „kutlů“ jsem podezíravej. Tak třeba to funguje podobně. Ale s uváženim toho všeho, co jsem se pokusil snad nedokonale a snad blbě shrnou teď, zkrátka jsem rád, že ta kapela je tady, je fajn, nenatočila žádnej malér a hodnocení kolem sedmičky mi přijde odpovídající realitě. A pokud nepřijde s něčim, co bude průser (a tomu v tuhle chvíli nic nenasvědčuje), pořád je to pro mě kus světa, kterej tady byl kdysi a na kterym jsem vyrost.

Může se zdát, že to s 21 nesouvisí, ale souvisí to s tím velice dost.
Tolik co si o té desce (a různých pohledech na ni) myslím a víc si o tom vlastně asi ani nemyslim.

(To máš jako s těma mašinkami. Já v nich nikdy nejel a nemam na ně nalepený žádný zvláštní vzpomínky a vlastně nic. No takže pokud jde o poslední album mašinovy hlavy, jakož i to předtim, můžu říct objektivně, že jsou to alba hodně dobrá /určitou míru vypočitavosti nelze nevidět/. Ale nebudu mít zábrany poslat tu kapelu do háje, jakmile zaváhá, a třeba to zaváhání nakonec ani nebude kdovíjak velký.)

Demonick: Jasně spletl jsem se, jsem holt mnohem víc mašínhedovskej než rageovskej, prostě Amík.:-)

XIII by nebyla špatná, kdyby Peavy netahal za uši zpěvem. Tam to často ujíždělo hlavně ve výškách. Mě naopak hodně nudí Unity. Nechápu, co na tom všichni vidí. Hlavně ta otravná down.

Supercharger = Soundchaser :-))

Black In Mind ta nebavi? Ved je to jedna z najlepšich power/thrash/heavy dosiek čo poznam :-) Čo skladba to klenot.

david.ch: Mě se toho od RAGE líbí víc, ale je pravda že do XIII. mě upoutali jen občas nějakou tou skladbou než celou tvorbou - spíš jsem reflektoval klipový věci jako "Invincible Horizonts" nebo jak se to jmenuje než albový celky. "Trapped" byla solidní deska, ty dvě před ní rovněž,"Missing Link" ušla, naopak "Black In Mind" mi nebavil. Vrchol vidím jak v XIII. , tak v Ghosts, ale i v prvních třech fošnách se Smolským. To co následovalo po "Supercharger" mne nezaujalo vůbec. prostě - asi nejsem pro "pravé RAGE" ten správnej posluchač.

´bych jen ve všeobecnosti dodal, že je více než subtilní rozdíl mezi slepým následováním trendů a jejich přetvářením do svého výrazu..

já myslím, že více omezené než žrát jen "Ghosts", je tahle věta "Rage jsou především power metal a tak by to mělo zůstat." :))

Komu se líbí jen Ghost, nemůže Rage rozumět. To se potom nemáme o čem bavit. Jako svého času popaři žrali Black album a zbytek je naprosto nezajímal.

Ghosts

Ghost je jejich nejlepší album. Jedno z mála poslouchatelných.:-)

ano, kdyby rozbalili fidlátka nebo vydali tak vynalézavou desku jako je "Ghosts", byla by to velká paráda...

Zase tolik chytráků pohromadě. Jak by asi měli znít? Pokoušet o pop jako na Ghost? Rozbalit fidlátka jako na XIII? Rage jsou především power metal a tak by to mělo zůstat. A hlavně, ve svém žánru stále hodně nadprůměrní. Časy Trapped nebo The Missing Link se samozřejmě nevrátí, ale to je úděl všech klasických kapel. Smolski hraje naopak hodně vynalézavě a originálně. Ja vím, raději by mohl kopírovat Wyldea či ještě lépe Darella, ten je hodně TRENDY! Takoví Maiden hrajou taky pořád stejně nudně a všichni jim to žerou.

Stale je to o dobrych songoch a tych lepšich. Na Strings ich bolo vela, tu je ich menej. Nič menej nič viac...škoda

Smolski je uz v pocte odsluzenych rokov v Rage druhym po Wagnerovi... Rage zneju rovnako, lebo su rovnaki... mozno by si mohli davat vacsie pauzy medzi albumami, mozno trocha ubrat na produkcii ( naozaj nie je nutne aby kazda skladba mala "hymnicky refren" )...

Súhlasim s Hans-om. Rage už zopár posledných albumov hrajú v podstate to isté. Je to strašne monotónne a prestáva to baviť. 21 som počul 2-3 krát, ale už sa k nemu nemienim vrátiť. Avšak ich prvé albumy mám rád. Od albumu Speak of the dead to je bieda. Za ten zvuk a súčasnú podobu Rage je zodpovedný predovšetkým Smolski - jeho štýl strašne jednotvárny... Chcelo by to zmenu gitaristu.

Ale houby. Výborná a energická deska. Konečně žádné fidlání, ale pořádný kus masa.