NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
neslyšel jsem to, takže technická: je to zase sprostá vykrádačka sebe sama včetně naprosto totožných riffů a melodií?
alebo ako vravi Bohus na taketo abstraktne veci: verite v Boha?
Obsah obsahuje nápady tvořící kostru a produkce ji obalí do konečného produktu :D.
Vysvětlete mě prosím pojmy "obsah" a "produkce". Děkuji
Obsah je nejdůležitější, proto je DEK tak dobré. Každý to vidí jinak a jak vidím hodnocení, tak jsou názory extrémně odlišné.
svartenatt:
O produkci vůbec nejde, je to jen forma. Důležitý je obsah.
chceme jen dobrou desku, to DEK není, škoda
Vtipné je, že pokud někdo vydá produkčně chudou desku, tak je stejně odsouzena jako produkčně bohatá, protože je zase příliš sterilní. Nevíte co chcete :D.
deadmann: přesně tak, proto je pořád Brave Murder Day nepřekonané album...
stokrát lepší produkčně nedotažené, ale charismatické nahrávky než tahle sterilní nuda
Pěkný, ale možná by bylo lepší to hodit do arény.
Takže, Katatonia není v pozici, kdy se musí rvát originalitou s konkurencí, protože konkurenci nemá. to je dělá jedinečnými a mohou bez vnějších tlaků skládat své pochmurné skladby. pokud jde o srovnání s minulostí, tak neustanuli na místě a zase se posunuli k jinému odstínu smutku. Není to beznaděj nejstarší tvorby, která se již nevrátí, ani první pokusy zpěvných melodií Saw You Drown a Discouraged Ones, které byly sice krásně melancholické, ale produkčně nedotažené. Katatonia se našla v lepších momentech Last Fair Deal Gone Down, Viva Emptiness a ubrala z přílišné progrese Great Cold Distance aby zhodnotila dobré nápady Night is the New Day a vytvořila vyvážené album s nenuceným smutkem a naléhavějšími polohami, které není tak promyšlené, ale tím emotivnější.
Já poslouchám Katatonii už spoustu let a za vrchol považuji The Great Cold Distance. Discouraged Ones mě třeba úplně minulo...
Lucem
Co poslouchám: http://tinyurl.com/7e5ubst
Jak jsem psal, Katatonii už nevěřím ani notu. Jejich poslední alba zní uměle, nezdají se mi zahrané od srdce. Jsou to řemeslně nahrané písničky, ze kterých cítím křeč, neupřímnost a touhu zapůsobit. To mě neba.
Hejnovran: Plně s tebou souhlasím, ovšem dodávám, že kýč se mi vždy líbil :-) v tomto případě hodně.
Hejnovrane :) Jak zaviděhodný nick, co posloucháš za hudbu? Co pro tebe znamená kýč? Pod definicí a pojmu slova kýče přirovnanou k hudbě se člověku nabídne, že Katatonie točí a aktuálně natočila desku triviální, bez nápadů a svým způsobem i lacinou napodobeninu. A proto se ptám ještě jednou, co posloucháš za hudbu? Abych si udělal obrázek :)
Mě teda připadá Dead End Kings jako takovej menší návrat k rockovějšímu Last Fair Deal Gone Down, a popravdě, tuhle polohu mam od Katatonie nejradši.
Katatonii nevěřím od Viva Emptiness ani notu. Vrchol měli na Discouraged Ones. Poslední čtyři alba jsou nudné kýče.
...neviem sa nasýtiť novinky...a celkom pobavene a prekvapene čítam analýzy na ...nesmierne pocitovú záležitosť ...takéto slepé uličky beriem a budem brať aj nabudúce, ak pôjde kapela obdobným smerom... aj "Hypnone" je super ...a nikým nespomenutý song ...
joj kozo moje myšlienkové pochody sú orieškom aj pre odborníkov, nemáš šancu sa v nich vyznať ale príučka je už na ceste:P
ako povedal LW nový album nemôže byť metal na odreagovanie, keďže to už moc medl neni :D Proste taká pohodička zavreš žalúzie, nakŕmiš škrečka, vyložíš nohy na stol a keďže sa nekoná žiadny headbanging tak z nej nespadneš.
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.
Vložit diskusní příspěvek