Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
já přece psal o klipu, skladbu jsem ještě neslyšel! :))
Je to samozřejmě, přesně jak říkáš aniž bys o tom věděl, naprosto výborný. Ubrat na klenutých refrénech a přidat nějaký trumpetky, harmoniky, elektronický smyčky, housle a saxík, tak je to progresivní metal bez metalu jak víno. Pokud takhle bude vypadat celý album, tak by fakt mohlo trumfnout Geoffův poslední majstrštyk s Operation Mindcrime. Retro obdobím má kapela za sebou, takže jsem na ty "fanoušky" fakt zvědavej.
Ten novy klip je otresnej.
Co blbneš. Tohle je dobrý. Daniel Gildenlow je Denielem Landou progresivního metalu. ON může...
Navíc takhle i koncertuje :
https://www.youtube.com/watch?v=AwTFebd4K18
Ani trochu :-D.Doufám,že obsah bude lepší.
:))))) to vubec neni narcisticky
Ovuluji.
Voe! Obal novinky zabíjí :-) Tohle už dávno měla být sólová dráha...
http://assets.blabbermouth.net.s3.amazonaws.com/media/painofsalvationinthepassing.jpg
Ale ta ukázka nových PoS je super. Bubeník zakopává nějak systematicky, jakoby pokaždý o nějakou část doby a takhle tam jakoby cyklí až v jednu chvílí je zas narovnanej. Fakt zajímavý.
Prej "Kluci máte to samý lichý, měli byste to trochu srovnat..." :-)
To neříkal Darkmoor, ale Jirka Urban Darkmoorovi když hráli v Kainu. Myslel sem, že padnu smíchy :-)
Aspoň Darkmoor nemůže říct, že "je to rovné ".
Ti kluci by si to měli trochu srovnat. Maj to nějak víc lichý než obvykle. Vypadá to jako by každá lichá doba měla za sebou ještě takovou malou lišejší dobičku. Pak jim ta hudba děsně drncá.
https://www.youtube.com/watch?v=SOcV94khwaU&feature=youtu.be
Tak Pain of Salvation už jsou konečně ve studiu aby natočili plnohodnotnou novinku. Daniel už dřív prohlásil že by to mělo být album který potěší jak fanoušky nového zvuku tak starších progresivnějších věcí, tak uvidíme na kolik % je to pravda.
Daniel Gildenlöw: "We are writing a complex and uncompromising back-to-early-pos album right now"
Tak to se mi celkem líbí.
Určitě lepší než toto: https://www.youtube.com/watch?v=aGILlGzW1Jc
Brrrr
A co teprve jak mu to hraje :
https://www.youtube.com/watch?v=s2QqK1ona8c#t=186
fakt hustý :-)
Jojo, Danielovi to teď zpívá, tak snad mu ta forma zas nějakej ten pátek vydrží.
https://www.youtube.com/watch?v=MkgNLkQ47j4
https://www.youtube.com/watch?v=UBoXeUKXcRo
Nastrel sucasnej koncertnej formy:
https://www.youtube.com/watch?v=KbhPGdFnAGE
Je to úplne posledný album THE CURE? Dôstojnejší odchod si neviem predstaviť. Spočiatku nenápadný album si ma postupne omotal melancholickou atmosférou. Hustý oblak hmly, z ktorej sa mi nechce hľadať cestu von. ,,Disintegration" pre toto desaťročie.
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Vložit diskusní příspěvek