À TERRE - Embrasser La Nuit
Nebezpečný sludge, doom, post metal s nádherně kanální francouzštinou. Zahulený zvuk a dusivé nálady, až se z toho svírá hrudník. À TERRE mě na první poslech dostali, uvidíme jak trvanlivé to bude.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
maslo: a to bylo jako co, nepodařený pokus vyjmenovat redakci? :-)
budem hadat:
Louza, Stray, Darkmoor, Rudi, Thon, Dogmar, Marigold, RIP, Milda...:)))))
To je asi možné, ale v případě A.Kissera se o to nebojím.
znam i pripady, kdy klasikari nezvladli elektriku
jo elektriku může totiž slušně zvládnout i moula.
no ale zato viktor smolski to sklbil dost brutal dobre:)
Kinga pres prsty tak maximalne plesknu, Meshuggah mam rad - vcetne sol (mozna proto se se do jejich muziky hodi a ze to s nimi moc neprehaneji).
add Kisser a klasicka kytara : kazdej kdo to nekdy zkusil vam potvrdi, ze hrat klasiku a hnetat na elektriku jsou dost odlisny veci (vcetne technik hry)
tinix: ale pokial viem, tak ju nedokoncil a zo skoly odisiel, ci jak?
no jak ste sa pekne pobratali, este boztek na kingove sikovne random prstiky a jednu borovicku a ste kamarati naveky
Kisser má klasickou kytaru na konzervatoři.
Imothep
Takže máme rádi podobný sola:D
K death a Chuckovi no comment,testament miluju.
Za sebe bych přidal ještě Kissera a sola TooL,Meshuggah který asi ty moc neschválíš.
Jo tady to vysvětlil dobře,já v nich objevil obrovský kouzlo, ta hudba přesně sedí k textům,nedovedu si zabijáky představit jinak...
Myslím, že v muzike SLAYER v tých sólach víťazia punkové korene thrash metalu. V nich sa ťažko hľadá mystická klenutosť dokonale zahratých sól.:o)
jo, to se da akceptovat jako nazor i kdyz mam jiny.
no když už jsem se teda zapojil, tak přiznám, že mám hlavně starý SLAYER hodně rád, ale je to asi z velké části dáno i faktem, že jsem ten kmetovitý pamětník :-) a tehdy, no co budu povídat :-), ale i dnes si alba jako "Seasons In The Abyss" rád poslechnu a co se týče sól, tak nevadí mi, no jsou trochu "jiný", působí nervózně a roztěkaně, takže někomu musí zákonitě lézt krkem, ale jiný v tom třeba najde určité kouzlo :-)
Noisy : muj taky :o). A ted vedle nej postav Hanemanna nebo Kinga :o))) . . . chte nechte se proste musim smat :o)).
jo jo, Murphy na mě vždy působil jako mistrné skloubení bravurní interpretace s citlivou strukturou a přirozeností těch jeho zdánlivě krkolomných sól, můj oblíbený kytarista
Friedman, Pitrelli...
Linchpin : sola Slayer jsou pro me (az na par vyjimek) vrchol nevkusu a ukazka naprosto nezvladnute stylistyky hry - ale ja dost pochybuji o tom, ze Hanemann s Kingem takove veci resi, kdyz nejsou ani schopni hrat v odpovidajici (nebo aspon vhodne) stupnici.
Proc teda Slayer posloucham ? No kvuli solum to fakt neni, ale co se riffu tyce, tak jsou to fakt mistri. Cas od casu mam chut i na takovou muziku a ty sola nejak preziju :o)
Jinak nemam vyhraneny typ sol - musi proste do skladeb sednout. Ale pokud se budeme snazit aspon trochu pohybovat v ramci zanru tak tady zminim treba Testament (A.Skolnick, J.Murphy), kdyz jsme u toho Murphyho tak nemuzeme zapomenout na Death a jejich kytaristy, skvely je i Steve Smyth (ex Testament, Nevermore). Jeff Loomis (Nevermore) a jsou jich mraky. Kdo aspon nekdy slysel techto par panu, ktere jsem jmenoval urcite uzna, ze jim Hanemann s Kingem nesahaji ani po kotniky.
Pro mildu
Máš pravdu,kytara není můj obor,hraji na bicí 7-8 rokem a kytaru jsem přidal hruba před rokem a pul ale to mě snad nijak nesnižuje že bych poslouchal sračky a měl na vrcholu sračky.
ještě pro Imothepa-máš docela můj obdiv že vůbec dokážeš poslouchat slayer když nesnášíš jejich sola:D
Zrovna ted mě hraje Blood red a ta je naplněna solováním po okraj.Ta skladba na těch solech stojí....
samozřejmě dle mě:D
Nebezpečný sludge, doom, post metal s nádherně kanální francouzštinou. Zahulený zvuk a dusivé nálady, až se z toho svírá hrudník. À TERRE mě na první poslech dostali, uvidíme jak trvanlivé to bude.
U retro hevíků je klíč jednoduchý: buď to kopne, nebo ne. U těchto Švédů je situace ihned jasná. Příjemně dobový zvuk, přesvědčivý projev, jednoduché háky a príma veteránská atmosféra. Výsledkem je žánrově trve kolekce, kterou člověk vděčně vdechne.
Ejhle, špičkový německý debut našťouchaný bravurním technickým DM. Má to dost valérů, skvělou balanci mezi melodikou a zrůdnou agresí, zábavný vokál a explozivní basu, která evokuje klasiky žánru. Němci působí dojmem, že se pro první ligu narodili!
Košatý technický death, agresivní náklepy střídá progresivní hravost a přestože se jedná o brutální formu death metalu, je to i dostatečně čitelné. Povedený zvuk dává vyniknout všem instrumentálním parádičkám. A tempo je většinou zabijácké. Palec nahoru.
Tento šťavnatý mix proto-black/deathu s thrashovým zurvalstvom, nasratosťou a rýchlosťou sa mi veru pozdáva. Švédom to krásne hrá, tento debut u slovutných Century Media sa veru podaril.
Nové album skotských MOGWAI opět těží ze soundtrackových zkušeností skupiny, ale současně je cítit snaha vrátit se k postrockovým kořenům a především po produkční stránce ostřejšímu soundu. Tady bude co naposlouchávat.
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.
Vložit diskusní příspěvek