À TERRE - Embrasser La Nuit
Nebezpečný sludge, doom, post metal s nádherně kanální francouzštinou. Zahulený zvuk a dusivé nálady, až se z toho svírá hrudník. À TERRE mě na první poslech dostali, uvidíme jak trvanlivé to bude.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
je fakt, ze Araya zpiva na deskach dost casto celkem falesne a Hanemann s Kingem by se za sva sola meli stydet a vzajemne si nafackovat, ale i tak mam Slayer rad.
nehadejte se!
(© 2005)
TOP 5:
1. Seasons In The Abyss
2. Reign In Blood
3. Arise
4. Chaos A.D.
5. Divine Intervention
btw, len máloktorý thrashový vokalista má v hlase zároveň toľko agresivity a citu pre melódiu ako práve Tom. Neserte ma zbytočne, chlapi! :o)
mne Slayer prisli jako thrashovy kolovratek, vubec mne ta jejich hudba nechytila ... a treba i Maxuv vokal mam radeji nez Arrayu ...
SEPULTURA x SLAYER tops by Stray:
1.Beneath The Remains
2.South Of Heaven
3.Reign In Blood
4.Seasons In The Abyss
5.Arise
6.Schizophrenia
7.Chaos AD
8.Hell Awaits
9.Show No Mercy
10.Roots
11.Divine Intervention
12.Morbid Vision
13. a níž - ten odpad co obě kapely produkují posledních 10 let.
"Arise" je môj najobľúbenejší kus od SEPU, ale SLAYER je proste SLAYER, na nich sa Brazílci nikdy nechytali.
Stray > imho Arise i Roots jsou naslapanejsi nez Beneath, ktery navic trpi produkci ...
Ale SEPULTURA zároveň nikdy neprekonala to, čo SLAYER predvádzali na "Reign In Blood" alebo "Seasons In The Abyss".
Rudi > mne se treba Arise a Beneath libi vice nez cokoli od Slayer ...
Rudi: Ano je. Beneath The Remains SEPULTURA už nepřekonala a zřejmě nepřekoná.
trinix, ty si regulérny Yossarian thrash metalu!:o) "Beneath The Remains" je lepší album ako "Seasons... "? Hmm...
hehe me ty i/y nejak nejdou
tebe doma jako malyho hodne bily vid?
Tento opus jsem poprvé slyšel v mimořádně parném létě roku 1991.Z úvodní smrště War Ensemble mě ještě doteď. kdykoliv si jí pustím, mrazí v zádech. Musím se však přiznat, že po prvních několika posleších se mi, krom výše jmenované skladby, ostatní písně zrovna dvakrát nelíbily. Časem jsem tomu však přišel hodně na chuť, ta zoufale apokalyptická atmosféra blížícího se Posledního soudu, která se z kažého songu line do téměř zhmotnělé podoby, mění prvotní pochmurnost v až téměř masochistický požitek. Nejlepší song - Spirit in black.
Pokud jde však o Slayer samotné, trochu mě nedávno zarazila jejich fotografie v Metalové encyklopedii. Hanneman tam pózuje s kytarou, oblepenou nápisy jako Totenkopf,Prinz Eugen,Wiking a co mě tedy dost konsternovalo- R. Heydrich. Vím, že se tématikou Třetí říše rádi ve svých textech zaobírali, toto mi však přijde již za hranicí určité únosnosti. Ale to je jenom můj názor...
Solo v Seasons...
Ta pisnicka by byla naprosto uchvatna nebyt toho stupidniho sola. A muzete sei o me myslet co chcete, ale je to proste jen kytarova onanie a ke zbytku skladby se maximaln nehodi :(
Nebezpečný sludge, doom, post metal s nádherně kanální francouzštinou. Zahulený zvuk a dusivé nálady, až se z toho svírá hrudník. À TERRE mě na první poslech dostali, uvidíme jak trvanlivé to bude.
U retro hevíků je klíč jednoduchý: buď to kopne, nebo ne. U těchto Švédů je situace ihned jasná. Příjemně dobový zvuk, přesvědčivý projev, jednoduché háky a príma veteránská atmosféra. Výsledkem je žánrově trve kolekce, kterou člověk vděčně vdechne.
Ejhle, špičkový německý debut našťouchaný bravurním technickým DM. Má to dost valérů, skvělou balanci mezi melodikou a zrůdnou agresí, zábavný vokál a explozivní basu, která evokuje klasiky žánru. Němci působí dojmem, že se pro první ligu narodili!
Košatý technický death, agresivní náklepy střídá progresivní hravost a přestože se jedná o brutální formu death metalu, je to i dostatečně čitelné. Povedený zvuk dává vyniknout všem instrumentálním parádičkám. A tempo je většinou zabijácké. Palec nahoru.
Tento šťavnatý mix proto-black/deathu s thrashovým zurvalstvom, nasratosťou a rýchlosťou sa mi veru pozdáva. Švédom to krásne hrá, tento debut u slovutných Century Media sa veru podaril.
Nové album skotských MOGWAI opět těží ze soundtrackových zkušeností skupiny, ale současně je cítit snaha vrátit se k postrockovým kořenům a především po produkční stránce ostřejšímu soundu. Tady bude co naposlouchávat.
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.
Vložit diskusní příspěvek