Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
je fakt, ze Araya zpiva na deskach dost casto celkem falesne a Hanemann s Kingem by se za sva sola meli stydet a vzajemne si nafackovat, ale i tak mam Slayer rad.
nehadejte se!
(© 2005)
TOP 5:
1. Seasons In The Abyss
2. Reign In Blood
3. Arise
4. Chaos A.D.
5. Divine Intervention
btw, len máloktorý thrashový vokalista má v hlase zároveň toľko agresivity a citu pre melódiu ako práve Tom. Neserte ma zbytočne, chlapi! :o)
mne Slayer prisli jako thrashovy kolovratek, vubec mne ta jejich hudba nechytila ... a treba i Maxuv vokal mam radeji nez Arrayu ...
SEPULTURA x SLAYER tops by Stray:
1.Beneath The Remains
2.South Of Heaven
3.Reign In Blood
4.Seasons In The Abyss
5.Arise
6.Schizophrenia
7.Chaos AD
8.Hell Awaits
9.Show No Mercy
10.Roots
11.Divine Intervention
12.Morbid Vision
13. a níž - ten odpad co obě kapely produkují posledních 10 let.
"Arise" je môj najobľúbenejší kus od SEPU, ale SLAYER je proste SLAYER, na nich sa Brazílci nikdy nechytali.
Stray > imho Arise i Roots jsou naslapanejsi nez Beneath, ktery navic trpi produkci ...
Ale SEPULTURA zároveň nikdy neprekonala to, čo SLAYER predvádzali na "Reign In Blood" alebo "Seasons In The Abyss".
Rudi > mne se treba Arise a Beneath libi vice nez cokoli od Slayer ...
Rudi: Ano je. Beneath The Remains SEPULTURA už nepřekonala a zřejmě nepřekoná.
trinix, ty si regulérny Yossarian thrash metalu!:o) "Beneath The Remains" je lepší album ako "Seasons... "? Hmm...
hehe me ty i/y nejak nejdou
tebe doma jako malyho hodne bily vid?
Tento opus jsem poprvé slyšel v mimořádně parném létě roku 1991.Z úvodní smrště War Ensemble mě ještě doteď. kdykoliv si jí pustím, mrazí v zádech. Musím se však přiznat, že po prvních několika posleších se mi, krom výše jmenované skladby, ostatní písně zrovna dvakrát nelíbily. Časem jsem tomu však přišel hodně na chuť, ta zoufale apokalyptická atmosféra blížícího se Posledního soudu, která se z kažého songu line do téměř zhmotnělé podoby, mění prvotní pochmurnost v až téměř masochistický požitek. Nejlepší song - Spirit in black.
Pokud jde však o Slayer samotné, trochu mě nedávno zarazila jejich fotografie v Metalové encyklopedii. Hanneman tam pózuje s kytarou, oblepenou nápisy jako Totenkopf,Prinz Eugen,Wiking a co mě tedy dost konsternovalo- R. Heydrich. Vím, že se tématikou Třetí říše rádi ve svých textech zaobírali, toto mi však přijde již za hranicí určité únosnosti. Ale to je jenom můj názor...
Solo v Seasons...
Ta pisnicka by byla naprosto uchvatna nebyt toho stupidniho sola. A muzete sei o me myslet co chcete, ale je to proste jen kytarova onanie a ke zbytku skladby se maximaln nehodi :(
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.
Místy tak trochu těžkopádný death metal, který ale sází jak na zajímavé technicky neotřelé provedení, tak na dusivě temnou atmosféru. Pekelný vokál navíc dodává na dramatičnosti. U mě to celkem funguje.
Instrumentální postrocková klasika, která příliš nerozvlní stojaté stylové vody, ale má tu správnou jemnou atmosféru a i díky drobným přesahům například do progrockové či jakoby cinematic sféry nenudí. A to u současného post rocku není málo.
Zajímavý vánek z neočekávaného směru se objevil u power/progmetalových DGM, Italové nabrali směr do progrockového pravěku a v kombinaci s jejich powermetalovou energií je z toho neuvěřitelně svěží výsledek. A vůbec to nezní jako hloupé retro. Bravo.
Pětačtyřicet minut čirého utrpení. Denverská black/death metalová zrůda si zachovala až nesportovní tlak a k tomu nám ještě pořádně zčernala. Pokud se rozhodnete spočítat pasáže, kdy vám BLACK CURSE dají prostor se nadechnout, dojdete k číslu nula. Bravo.
Vložit diskusní příspěvek