OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Darkmoor: V pohodě, já ti chtěl jen pomoct, tak hlavně, že se to vysvětlilo :))
já jen chtěl, aby mi ten blábol potvrdil:-)
Darkmoor: to říkal russel, ne? O pár řádků níž myslím...
říikal kdo...?
nejlepší od maidenů je trojka 7th son..., powerslave, somewhere..., a pak až brave... a dance
Jak můžete brát 7th of 7th son jako jejich nejlepší CD??? mě to přijde jako jejich nejhorší počin!!! Naopak některé songy z BLaze éry nejsou vůbec zlé př. Sing of the cross, Clansman atd...!!!
nevím
Mě se to taky docela páčí, je to furt to samý ale spoň to neleká ňákejma hokus pokus experimentama, ne?
Já nevím ale ve mě tahle deska vzbudila nadšení. A no schéma je podobné jako na předchozích deskách ale je opět o něco dokonalejší a Bruce zpívá zase o něco lépe (jde to vůbec?).Většinou zůstávám u osvědčených klasických desek, tady ale tvrdím že nejvíc se mě líbí dvě zatím Bruceho comebackové Meidnovky.A to na Powerslave nedám dopustit.!
neznáte mapu
yoss: ty tomu tak rozumis
no to jo... on i bruce s tim ma obcas potize a v nekterejch momentech to zni dost pateticky (to slovo jsem nekde videl v recenzi:-)
treba The sign of the cross je hodne dobra vec a vubec ty temnejsi ssongy jakoAftermath.. to uz se lidem taknelibilo tak jako Fear of the Dark, kterej zas nesnasim ja. Takovej song The Weekend Warrior je totalni vysmech cely hudbe...
Problém "Blaze období" nebyl ani tak v odlišné orientaci materiálu, jako f tom, že Harris si jaxi neuvědomil, že Blaze má úplně jinej hlas a rozsah, než Bruce, a furt mu tam psal ty dickinsonovský vejšky. Pak to znělo krapet křečovitě...
me jenom vadi lidi co kritizujou to ze ironi nezkousej nic novyho a nic novyho nevymysli, ze drhnou furt to svoje uz dvacet let, ale kdyz zkusili neco jinyho (podle me vic 'temnyho') s Blazem tak to vetsina lidi zdrbla a odsoudila jako shajt.
Nejlepsi je Seventh Son- moje prvni metalova deska kterou jsem slysel :-)
Tahle deska, stejně jako ta předchozí podle mě není nic extra. Klasický, čitelný Ironi. Nejlepší deska je asi Seventh Son. Když o tom tak přemýšlím, tak mě vlastně nikdy nějak moc nebrali... :)
ehm, pochlubi
njn, ne kazda buzna se tim pochvali
Adrien-fuck the Irons:)
Heleď a co jako? Já si pouštim skladby ze 70.let pořád a taky s tim nemachruju.:-)
Adrian: ty hele jenom kvůli tomu, že je to od IM, tak to musí být zákonitě dobrý??? trochu blbost nemyslíš
sbírky.:-)
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Vložit diskusní příspěvek