Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Darkmoor: V pohodě, já ti chtěl jen pomoct, tak hlavně, že se to vysvětlilo :))
já jen chtěl, aby mi ten blábol potvrdil:-)
Darkmoor: to říkal russel, ne? O pár řádků níž myslím...
říikal kdo...?
nejlepší od maidenů je trojka 7th son..., powerslave, somewhere..., a pak až brave... a dance
Jak můžete brát 7th of 7th son jako jejich nejlepší CD??? mě to přijde jako jejich nejhorší počin!!! Naopak některé songy z BLaze éry nejsou vůbec zlé př. Sing of the cross, Clansman atd...!!!
nevím
Mě se to taky docela páčí, je to furt to samý ale spoň to neleká ňákejma hokus pokus experimentama, ne?
Já nevím ale ve mě tahle deska vzbudila nadšení. A no schéma je podobné jako na předchozích deskách ale je opět o něco dokonalejší a Bruce zpívá zase o něco lépe (jde to vůbec?).Většinou zůstávám u osvědčených klasických desek, tady ale tvrdím že nejvíc se mě líbí dvě zatím Bruceho comebackové Meidnovky.A to na Powerslave nedám dopustit.!
neznáte mapu
yoss: ty tomu tak rozumis
no to jo... on i bruce s tim ma obcas potize a v nekterejch momentech to zni dost pateticky (to slovo jsem nekde videl v recenzi:-)
treba The sign of the cross je hodne dobra vec a vubec ty temnejsi ssongy jakoAftermath.. to uz se lidem taknelibilo tak jako Fear of the Dark, kterej zas nesnasim ja. Takovej song The Weekend Warrior je totalni vysmech cely hudbe...
Problém "Blaze období" nebyl ani tak v odlišné orientaci materiálu, jako f tom, že Harris si jaxi neuvědomil, že Blaze má úplně jinej hlas a rozsah, než Bruce, a furt mu tam psal ty dickinsonovský vejšky. Pak to znělo krapet křečovitě...
me jenom vadi lidi co kritizujou to ze ironi nezkousej nic novyho a nic novyho nevymysli, ze drhnou furt to svoje uz dvacet let, ale kdyz zkusili neco jinyho (podle me vic 'temnyho') s Blazem tak to vetsina lidi zdrbla a odsoudila jako shajt.
Nejlepsi je Seventh Son- moje prvni metalova deska kterou jsem slysel :-)
Tahle deska, stejně jako ta předchozí podle mě není nic extra. Klasický, čitelný Ironi. Nejlepší deska je asi Seventh Son. Když o tom tak přemýšlím, tak mě vlastně nikdy nějak moc nebrali... :)
ehm, pochlubi
njn, ne kazda buzna se tim pochvali
Adrien-fuck the Irons:)
Heleď a co jako? Já si pouštim skladby ze 70.let pořád a taky s tim nemachruju.:-)
Adrian: ty hele jenom kvůli tomu, že je to od IM, tak to musí být zákonitě dobrý??? trochu blbost nemyslíš
sbírky.:-)
Rakouská brutální parta si za tematickou oblast své tvorby vybrala sériové vrahy. Je tedy asi logické, že těžiště i jejich třetího alba je deathgrindový nářez. A je to slušná porce třeba pro příznivce belgických ABORTED.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Vložit diskusní příspěvek