OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
>Harris ak ma nieco pod palcom tak to nemoze byt hlupost
Ehm..Ať žijou dogmata!:-)
up the irosn
niektore prispevky sa mi zdaju napisane ako keby ich pisali po prvom pocuti..ak niekto da iron maiden 6.5 / 10 bodov konkretne na album dance of death, tak ja neviem;) iron maiden=zaruka uspechu, uvedomte si ze ich skladby maju caro--AKE? daju sa pocuvat neuveritelne vela vela krat dokola a stale su pocuvatelne.. je rok 2004 a ja si s radostou pustim pecku z roku kedy som sa narodil 1984 powerslave.. chapete to ? Harris ak ma nieco pod palcom tak to nemoze byt hlupost.. dovidenia tesilo ma
nenasel jsem tam nic, co by me upoutalo...mozna jeden refren z pisne neznameho jmena, ale to nestoji za to, abych se k tomuto albu vracel.
Mě se nejvíc líbí Dance Of Death a Journeyman
Souhlasím s mizerným bookletem a první song je opravdu velice průměrný, zvlášť v kontextu se zbytkem alba. Ale od druhé pecky to začíná být absolutně o něčem jiném a po několika posleších se album dostane pod kůži. Výborné album. Obzvlášť Paschendale.
9/10
Omyl Mildo, schází Ti docela dost, při nejmenším "KLENOT" Brave new world.... :-)))))
Já se do toho snažil zaposlouchat, poctivě jsem to opakovaně proháněl hlavou, a nepřišlo to :-( naopak se mi to dost oposlouchalo.
já už Maideny od Prayer for Dying vůbec neposlouchám a nic mi neschází :-)
Inu já řku, album to opravdu není špatné a s postupem času se mi to líbí víc a víc. Brave.... je však přeci jen opravdu o chlup lepčí. Co se však moc nepovedlo (kromě obalu, který se v porovnání s jejich předchozími jeví jako krapet "odfláklý") je první song, který si k mým oblíbeným "válům" taky rozhodně nepřiřadím.
ano!!
DOD je výýýýýýýýýýbornéé album. si ho pustě víckrát a uslyšíte, že stojí opravdu za to. i když se musím přiznat, že je to asi poprvé, kdy se jim moc nepovedl otevírák. já si teď pouštím album až od druhé písně a je to lepší...:)
přesně tak do DOD se musí pořádně zaposlouchat
Dance of Death je logický nástupce Virtual XI a Brave New World. Oproti hitovému předchůdci je nové album temnější a propadnutí jeho kouzlu trvá sice déle, ale o to více. A písně jako jsou Paschendale a Dance Of Death řadím na vrchol po bok Hallowed Be Thy Name, Rime Of The Ancient Mariner či Fear Of The Dark.
_________________
Poznámka pro Loužu: To bude asi tím, že tam žádný orchestr není. Veškeré symfonično je vytvořené uměle.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Vložit diskusní příspěvek