KAISER CHIEFS - Off With Their Heads
Britští KAISER CHIEFS se po nemalých úspěších svých prvních dvou nahrávek příliš dlouho nerozpakovali a tak už v průběhu loňského podzimu zaútočili na britské hitparády svým třetím albem.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Britští KAISER CHIEFS se po nemalých úspěších svých prvních dvou nahrávek příliš dlouho nerozpakovali a tak už v průběhu loňského podzimu zaútočili na britské hitparády svým třetím albem.
Zřejmě ani ten největší optimista by si ještě v létě na tyto britpopové hvězdy devadesátých let nevsadil. Jenže arogantčíci z Manchesteru přišli zcela neočekávaně se svou nejlepší nahrávkou.
THE KILLERS jsou ukázkovým příkladem situace, kam až lze zajít za účelem udržení si co nejširší fanouškovské základny, bez ohledu na kvalitu produkovaného materiálu.
Záchrana zraněného mláděte lesního trolla je pro úspěšného reklamního fotografa Mikaela katalyzátorem sledu událostí, které zcela obrátí na ruby jeho poklidný život.
Zatímco ve svém pět let starém debutu dokázal afghánský prozaik s americkým pasem Khaled Hosseini doslova ohromit vypravěčskou brilancí při využití minima sofistikovaných kompozičních prostředků...
Kanadští INTO ETERNITY si krásně nakročili dvojblokem alb „Dead Or Dreaming“ a „Buried In Oblivion“, na kterých se prezentovali coby poměrně svébytné technické těleso...
Když si přečtete název čtvrtého alba herce a písničkáře Jiřího Schmitzera, máte jasno i o obsahu. Možná ještě dodatek z úst samotného umělce, že: „Vona totiž po mě jedna firma chce desku a já žádný nový věci nemám.
Conspiracy records sa vydaním „Ghosts“, ďalšieho počinu švajčiarsko-kanadského projektu MONNO (priaznivci príjemných harmónií z dielne Japoncov MONO by radšej nemali prehliadnuť jedno písmenko v názve navyše)...
V rámci série miničlánků se na tomto místě naskýtá prostor i pro doplnění nějakých těch restů z minulosti, do čehož spadá i recenze na zatím ještě stále aktuální dlouhohrající kotouč amerických blackmetalistů COBALT – seskupení...
Tak ještě jednoho Lukjaněnka nám v letošním roce společnými silami nadělila nakladatelství Argo a Trifid/Triton. A tentokráte jde dokonce o jednu z jeho posledních prací.
Komenského povinná školní četba se v Celetné dočkala i dramatického hávu a pokud snad máte dílo Učitele národů zaškatulkované jako nudnou potravu pro školomety...
Další kráska, co se snaží prorazit na metalové scéně? Proč ne, ostatně metaloví fanoušci bývají shovívaví k hudebníků s vnady plemenice. Ale stranou se spekulacemi.
Román Egona Hostovského "Všeobecné spiknutí" se v Komedii dočkal až překvapivě strhujícího a mnohovrstevnatého dramatického zpracování, které si ví rady i s knižností dlouhých monologů a složitými přechody mezi skutečností a snem (šílenstvím).
Zrovna pročítám svůj tři roky starý posudek na „Redemption“ a marně přemýšlím, co bych v souvislosti s novou deskou „Embrace“ aktualizoval či snad nějak výrazněji pozměnil.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě napamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.
Sofistikovaně maluje, točí vtipné filmy, v MORTAL CABINET zanechal výraznou stopu, ze Slavíka ho vyhodili, páč jeho světem je hardcore rap. A je z Rumburku, což leccos vysvětluje! Když šel pro talent, Marty si nabral hrstě. Zase ho ukázal, zpíčenec jeden.
Polámaný disharmonický death metal jedou už patnáct let a jsou v tom velmi dobří. Nová deska z trendu nevybočuje. Navíc jí hrozně moc sedne produkce od newyorského čaroděje Colina Marstona. Pro fanoušky všech extrémních podivností povinnost.