Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Zajímavá kombinace stylů vycházející ze screama, ale rozbíhající se v koncepční podobě i do dalších stylů. Post hardcore, mathcore, ale i post rock a klasičtější rocková progrese si zde podávají ruce v dokonalé symbióze. Výborné.
Brazilský death metal, který zní hodně tradičně a je vlastně značně konzervativní, přesto má v sobě nějaké charisma, které mě oslovilo. Riffový koncept prolínající se s trochu halekavými pasážemi a sóly působí docela pestře, ale asi se rychle oposlouchá.
Další porce pořádně nabroušeného death metalu z Austrálie. WEREWOLVES umí hezky šlápnout do pedálů a roztočit i technické vrtule. Příbuzenský vztah s PSYCROPTIC a dalšími zvučnými jmény australské scény se prostě nezapře.
Instrumentální post-rock to nevzdává. Jsou kapely, které to s ním nevzdávají. DAXMA jsou jednou z těch, jejíž tvorba stále nepostrádá smysl a to platí i pro nové album. Muzika, která si svým pomalejším tempem vyžaduje čas, ale trpělivým se určitě odmění!
Tak tohle je objev! Emocemi prodchnutý doom/post-metal s velmi intenzivním vokálním projevem a pohlcující atmosférou. Po prvním poslechu je jisté, že tohle si ještě několik dalších seancí vezme, než se dopracuji ke smysluplnému verdiktu.
Syntéza doom metalu s elektronikou a trochou brazilských rytmů. Nahrávku sráží plechový zvuk, ale i tak je to zajímavá výprava do dalekých končin.
Star Wars jako dobrodružný seriál pro děti? Když přistoupíte na to, čím celý projekt je, tak téměř nemám co vytknout a jsem vlastně překvapen, jak dobře dětská perspektiva v prvních dvou dílech funguje.
Je v melodickém death metalu ještě možné přijít s něčím novým? Asi ne, ale při dostatečně ostrých loktech a nabroušených kytarách si lze vyšťouchat trochu toho vlastního prostoru, tak jako tato švédská kapela.
Po čtyřech letech přicházejí japonští náladotvůrci s novými třiceti minutami materiálu. Skladby působí trochu nedomrle a je v nich na mě zbytečně moc cukrkandlu. Nejvíce oceňuji experimenty typu „Lingering Light” a hutný válec „Lingering Echoes”.
Hodně poctivý náklad staroškolského grindcore z Města Andělů se členy SHITBRAINS, SULFURIC CAUTERY a RADIATION VOMIT. Excelentní práce bubeníka a na poměry žánru dost velká pestrost v riffech, celkové dynamice i barvě vokálů.
Hůře stravitelná záležitost i na poměry old school death metalu. Tito Švédové nikdy nejeli přímočarý smrťák, takže novinka vlastně nepřekvapí. Pokud vám vyhovuje fusion kuchyně okrajových forem metalu, nemůžete s tímto nevycválancem šlápnout vedle.
Standardní živák ARAKAINu, výjimečný snad jen tím, kolik let existence na něm kapela slaví. Skalní jistě odhalí, která z obsažených skladeb ještě živě nebyla sejmuta, nám ostatním (co jsme se zároveň nezúčastnili) však postačí pár orientačních poslechů.
Občas není ku škodě se nakazit nějakou tou retro nahrávkou vonící po trvalé, zvlášť když se člověk jinak soustředí hlavně na nové věci. Jen se to s inokulací nesmí přehnat, jinak tahle „dcerka Doro“ o mnoho víc než to prima-retro nenabízí.
Hudba těchto Kanaďanů nikdy nebyla na první poslech. Ale ani skoro dva měsíce po vydání se do jejich novinky neumím dostat. Je tu jen několik záchytných míst, které pro mě mají přitažlivost. To je v porovnání s předchůdci zoufale málo.
Norská obdoba MAXIM TURBULENC (co do rozměrů) hraje elektro rock/metal ozdobený slušným zpěvem. Pro svou zastřenou melancholickou atmosféru nabízejí příjemný poslech jinak ne příliš originální hudby na vlnách středního proudu.