MEGADETH, FROZEN POPPYHEAD - Pardubice, Enteria Arena - 17. srpna 2023
Pouhé čtyři dny po pro mnohé vyčerpávajícím mezinárodním festivalu BRUTAL ASSAULT v Jaroměři, prakticky v témže regionu a pro léto v možná atypickém prostoru hokejové haly...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pouhé čtyři dny po pro mnohé vyčerpávajícím mezinárodním festivalu BRUTAL ASSAULT v Jaroměři, prakticky v témže regionu a pro léto v možná atypickém prostoru hokejové haly...
Onoho zataženého únorového večera si dali na pražském Žižkově sraz všichni progmetaloví příznivci, kteří byli ochotni vstřebat dvě různé polohy tohoto hudebního stylu.
Tento osobitý zpěvák z USA se po rozpuštění ne zcela doceněných neopowerthrashových NEVERMORE a účasti na úspěšném comebacku kultovních powermetalových SANCTUARY pustil do příprav svého druhého sóloveho alba...
Letití pražští metalisté, skupina ARAKAIN, oživují v posledních letech svoje koncerty speciálními sety, ať se již jednalo o vystoupení s plzeňskými filharmoniky či hostující zpěvačkou Lucií Bílou.
Před návštěvou tohoto koncertu mi hlavou probíhaly dvě zásadní otázky: Zvládne Nohavica s filharmoniky plnohodnotně pobavit klasicistními úpravami svých písniček lidové pražské publikum?
Úvod reportu obstará můj názor na studiovou tvorbu TRIVIUM. Albem „Shogun“ (dle mého nejlepší metalová nahrávka posledních 5 let) se kapela propracovala na špici kovového peletonu 21.
Neuvěřitelných 26 let od minulé desky a přesto jako by THE JESUS LIZARD vůbec nezestárli. Suverénní návrat ve znamení typických hutných noiserockových struktur a stále je to správně surový underground, byť si skupina samozřejmě nese svůj status kultu.
Už dlho ma nič takto nerozbilo. Podľa mňa najlepšia draculovina vôbec.
Prvotina řecké gothic metalové kapely. Moderně znějící nahrávka, která nezapře svou inspiraci v hudbě z přelomu tisíciletí. Stylově jsou blízcí o generaci starším PENUMBRA a podobně jako zmínění Francouzi se nenechávají svazovat žánrovými mantinely.
Je divné použit u tak dřevního stylu jako doom metal přídavné jméno futuristický, ale přesně tohle STRATALITH je. Originální projekt z New Yorku balancuje někde mezi progresivní náladovkou, doomem, industriálem a možná i djentem.
Mathrock z New Yorku, který nepidliká. Spíše přepíná mezi až doomovými hutnými riffy a prog metalovými kvapíky. Zajímavý stylový hybrid, s ostrým zvukem od Kurta Balloua.
Francouzi pokračují v cestě nastolené na minulém albu "Eroded" a znovu servírují svůj specifický pohled na moderní melodický progresivní rock/metal. Osobité kouzlo lehce vychladlo, ale skladby typu "Elevate" mají stále svou sílu.
Style over substance mi u Eggerse a remaku expresionistické klasiky tolik nevadí, hlavně když Jarin za kamerou opět maluje. Větší hřích je, že tahle předfreudiánská balada o překrveném klitorisu a vilném Rumunovi je dost anemická. Pár pohlednic nestačí.