Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Oblíbená hudba: THE MARS VOLTA, KAYO DOT, PORCUPINE TREE, THE BLOOD BROTHERS, THE FALL OF TROY, MY DYING BRIDE, ATHEIST, DYSRHYTHMIA, THE END, ORPHANED LAND, DECAPITATED, CULT OF LUNA, TOOL, MOGWAI, MESHUGGAH, MADDER MORTEM, DILLINGER ESCAPE PLAN, GOREFEST, OPETH, BETWEEN THE BURIED AND ME, BEYOND DAWN, SCHOLOMANCE, EXPLOSIONS IN THE SKY, TESTAMENT, DISBELIEF, ANATHEMA, SADIST, ale také ELLIOTT SMITH, NORAH JONES nebo PJ HARVEY, i klasická hudba Reubke, Bach, Liszt, Musorgskij, Edvard Grieg a další. Koníčky: dříve občas poněkud extrémnější sporty, dnes hlavně lenošení, poslech hudby, literatura, prehistorie (hlavně konec Paleozoicu a Mesozoic) Oblíbené knihy: Robert Irwin - Arabská noční můra, Umberto Eco - Foucaultovo kyvadlo, William Golding - Pán much, Eduard Martim - Největší skandál v dějinách lidstva, Přízraky doktora Frankensteina, Manželka z Venuše a další, Douglas Adams - Stopařův průvodce po galaxii, Restaurant na konci vesmíru a další, Michael Ende - Vězení svobody, Kurt Vonnegut - Mechanické piáno, Oscar Wilde - Countervillské strašidlo, Oblíbené filmy a seriály: Pán much, Pulp fiction, Červený trpaslík, Lola běží o život, Spalovač mrtvol, Saturnin, Tanec s vlky a další.
V srpnu 2024 si velká část redakce užívala festivalových radovánek, především BRUTAL ASSAULT 2024 obsadili představitelé MP opravdu hojně.
Léto je čas dovolených, festivalů a obecně života mimo stereotyp. Ale někdy i trochu takzvaná "okurková sezóna". My jsme samozřejmě ani v červenci nijak nepolevili...
Předchozí album "Life" (2023) Italů DGM jelo plně v klasické power prog metalové lajně, takže jsme si užili především svižně plynoucích skladeb...
Ještě si pamatuju jak osvěžující bylo před několika lety objevit něco pro mě nového v podání norské progresivní poprockové skupiny MEER.
Z červnových alb se mi pro nadílku nahromadilo hodně lehčích až uvolněných počinů. Jednak mám takové samozřejmě rád...
Divoženka Julie je rozhodně hodně výraznou osobností nejen newyorské rockové scény a za dlouhá léta své hudební kariéry už nám naservírovala několik ceněných počinů.
Neuvěřitelných 26 let od minulé desky a přesto jako by THE JESUS LIZARD vůbec nezestárli. Suverénní návrat ve znamení typických hutných noiserockových struktur a stále je to správně surový underground, byť si skupina samozřejmě nese svůj status kultu.
Francouzi pokračují v cestě nastolené na minulém albu "Eroded" a znovu servírují svůj specifický pohled na moderní melodický progresivní rock/metal. Osobité kouzlo lehce vychladlo, ale skladby typu "Elevate" mají stále svou sílu.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
Tento projekt táhne především charakteristický vokál Donovana Melero z HAIL THE SUN, což ve spojení se Sergio Medinou z ROYAL CODA znamená ono emotivně bolavé ukřičené post hardcore inferno, které odkazuje k domovským skupinám obou zmíněných hudebníků.
Neuvěřitelných 26 let od minulé desky a přesto jako by THE JESUS LIZARD vůbec nezestárli. Suverénní návrat ve znamení typických hutných noiserockových struktur a stále je to správně surový underground, byť si skupina samozřejmě nese svůj status kultu.
Už dlho ma nič takto nerozbilo. Podľa mňa najlepšia draculovina vôbec.
Prvotina řecké gothic metalové kapely. Moderně znějící nahrávka, která nezapře svou inspiraci v hudbě z přelomu tisíciletí. Stylově jsou blízcí o generaci starším PENUMBRA a podobně jako zmínění Francouzi se nenechávají svazovat žánrovými mantinely.
Je divné použit u tak dřevního stylu jako doom metal přídavné jméno futuristický, ale přesně tohle STRATALITH je. Originální projekt z New Yorku balancuje někde mezi progresivní náladovkou, doomem, industriálem a možná i djentem.
Mathrock z New Yorku, který nepidliká. Spíše přepíná mezi až doomovými hutnými riffy a prog metalovými kvapíky. Zajímavý stylový hybrid, s ostrým zvukem od Kurta Balloua.
Francouzi pokračují v cestě nastolené na minulém albu "Eroded" a znovu servírují svůj specifický pohled na moderní melodický progresivní rock/metal. Osobité kouzlo lehce vychladlo, ale skladby typu "Elevate" mají stále svou sílu.
Style over substance mi u Eggerse a remaku expresionistické klasiky tolik nevadí, hlavně když Jarin za kamerou opět maluje. Větší hřích je, že tahle předfreudiánská balada o překrveném klitorisu a vilném Rumunovi je dost anemická. Pár pohlednic nestačí.
