Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Oblíbená hudba: THE MARS VOLTA, KAYO DOT, PORCUPINE TREE, THE BLOOD BROTHERS, THE FALL OF TROY, MY DYING BRIDE, ATHEIST, DYSRHYTHMIA, THE END, ORPHANED LAND, DECAPITATED, CULT OF LUNA, TOOL, MOGWAI, MESHUGGAH, MADDER MORTEM, DILLINGER ESCAPE PLAN, GOREFEST, OPETH, BETWEEN THE BURIED AND ME, BEYOND DAWN, SCHOLOMANCE, EXPLOSIONS IN THE SKY, TESTAMENT, DISBELIEF, ANATHEMA, SADIST, ale také ELLIOTT SMITH, NORAH JONES nebo PJ HARVEY, i klasická hudba Reubke, Bach, Liszt, Musorgskij, Edvard Grieg a další. Koníčky: dříve občas poněkud extrémnější sporty, dnes hlavně lenošení, poslech hudby, literatura, prehistorie (hlavně konec Paleozoicu a Mesozoic) Oblíbené knihy: Robert Irwin - Arabská noční můra, Umberto Eco - Foucaultovo kyvadlo, William Golding - Pán much, Eduard Martim - Největší skandál v dějinách lidstva, Přízraky doktora Frankensteina, Manželka z Venuše a další, Douglas Adams - Stopařův průvodce po galaxii, Restaurant na konci vesmíru a další, Michael Ende - Vězení svobody, Kurt Vonnegut - Mechanické piáno, Oscar Wilde - Countervillské strašidlo, Oblíbené filmy a seriály: Pán much, Pulp fiction, Červený trpaslík, Lola běží o život, Spalovač mrtvol, Saturnin, Tanec s vlky a další.
Léto je čas dovolených, festivalů a obecně života mimo stereotyp. Ale někdy i trochu takzvaná "okurková sezóna". My jsme samozřejmě ani v červenci nijak nepolevili...
Předchozí album "Life" (2023) Italů DGM jelo plně v klasické power prog metalové lajně, takže jsme si užili především svižně plynoucích skladeb...
Ještě si pamatuju jak osvěžující bylo před několika lety objevit něco pro mě nového v podání norské progresivní poprockové skupiny MEER.
Z červnových alb se mi pro nadílku nahromadilo hodně lehčích až uvolněných počinů. Jednak mám takové samozřejmě rád...
Divoženka Julie je rozhodně hodně výraznou osobností nejen newyorské rockové scény a za dlouhá léta své hudební kariéry už nám naservírovala několik ceněných počinů.
Divoké barvy stoupající z mozku šedého týpka jsou nádherným a dokonale vystihujícím obalem pro album "Warped Vision"...
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
Tento projekt táhne především charakteristický vokál Donovana Melero z HAIL THE SUN, což ve spojení se Sergio Medinou z ROYAL CODA znamená ono emotivně bolavé ukřičené post hardcore inferno, které odkazuje k domovským skupinám obou zmíněných hudebníků.
Rakouská brutální parta si za tematickou oblast své tvorby vybrala sériové vrahy. Je tedy asi logické, že těžiště i jejich třetího alba je deathgrindový nářez. A je to slušná porce třeba pro příznivce belgických ABORTED.
Přes veškerou maskovanou a krvavou image předvádí obrození MUSHROOMHEAD především tradičnější hardrock/metalovou klasiku. Občas se v riffech, řevu a osobité melodice objeví připomenutí, že skupina měla kdysi své specifické kouzlo, ale to už je dnes pryč.
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
