Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Dnes vám povím takový malý příběh, který se datuje k červenci roku 2006. Byly asi dva týdny od koncertu alternativně zmýšlejících polobůžků TOOL...
Když jsem si v recenzi na „Imaginarium“ zažongloval s myšlenkou, že se navzdory nepodlezení kvalitativní laťky začal z projevu Kafkovců vytrácet moment překvapení...
Téměř přesně na chlup se po roce do brněnského multifunkčního Sona vrátila potulná hardcorová veselice zvaná Persistence Tour.
Uběhla již neuvěřitelná čtyři a půl léta ode dne, kdy Radek Škarohlíd zpečetil fenomenální výstup své družiny na Brutal Assaultu slovy: „Ať Zeman vymře!
Thrashmetalová událost roku. Vichřice, jež se měla prohnat moravskou metropolí. Trojice kapel, která nezávisle na sobě kopala na konci osmdesátých a začátku let devadesátých žánrovou ligu...
Legenda progmetalového rybníčku a zakladatelé tohoto letitéto žánru FATES WARNING přijeli rozdávat radost, vyučovat v tvorbě atmosféry a rozplétat rytmické motanice do centra Brna.
Už od prvního oťukávání je jasné, že SOEN kráčí furt po stejné cestě, ale ta cesta je stále stejně příjemná a když se rozezní "sláčiky" v mocné "Modesty", tak i řádně vzrušující. Za mě supr!
Uherskohradišťská folklorní kometa fůzuje klasiku s Janáčkovou filharmonií věru dobře, byť je patrné, že více se hraje na uměleckou notu než na lidovou. Bude to chtít čas na vstřebání, ale již tuším, že předchozí majstrštyk zůstane nepřekonán.
Co čekat od novinky těchto thrashových matadorů? OVERKILL posledních deseti let. Narvanou, nařvanou, rtuťovou pumelici, která nastoupí, ustane až po hodině a nenechá nikoho na pochybách, že této nesmrtelné pětici to furt báječně šlape.
Zvedni zadek a jdi si ho přesunout do toho nejlepšího kina, které si jen můžeš dovolit. Filmová Bohémská rapsódie je téměř stejně dokonalá jako ta hudební. Rozesmává, dojímá, provokuje, aby z vás na konci vyždímala duši tou nejvíc strhující show v dějinách rocku.
Nerad bych ukvapeně střílel desítku hned do hodnocení a zároveň bych rád upozornil na zdejší recenzi "Grave Mounds And Grave Mistakes", než zapadne prachem. Opravdu výstavní melancholická záležitost plná emocí a bolesti. Okuste.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
