THE FOREST FORGETS - Of Wind & Willows
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Tohle album si zaslouží lepší hodnocení. Neposadilo mě sice na prdel jako debut nebo Nuclear Fire, ale rozhodně nezklamalo. Stále hezký PF nadprůměr.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Oproti předchozím albům se projevuje jisté zlepšení, které se potom zásadně projevilo na vynikajícím kusu Seven Seals, ale stále to není ono. Na albu se sice objevuje pár dobrých momentů, ale ve výsledku stále nemá na konkurenci. Vadí mi Ralfova stylizace do Halforda a jeho řvaní. Ralfovi nejvíce sedí, když zpívá svým normálním hlasem. Albu by prospělo, kdyby bylo tak o 1/3 kratší.
čože čože? nebodaj došli nápady??? asi áno, niektoré piesne sú vyslovene ZÚFALÉ, len aby na tom albume niečo bolo (In Metal, Colony 13, Wings of Desire)... okrem Heart of the Brave a bonusového coveru od BS v podobe Die Young nič zaujímavé... no ešte že ten nasledujúci album bol úplne o niečom inom...:-)
-bez slovního hodnocení-
Příklad toho,když už skupina neví jak dál a stále se drží "osvědčeného"receptu,který už,ale pomalu přestává fungovat a začíná to smrdět sebevykrádáním.Nezachrání to ani zkušení,vyhraní muzikanti.Na druhou stranu,je to ale proti monotónní heavy-speedové scéně ze severu pořád poslouchatelné.
Mě se to líbí, a to hodně.Primal Fear považuju za jednu z nejlepších heavy metalových úderek současnosti.
-bez slovního hodnocení-
tak toto ne.. stereotyp, nuda, vata... tomu říkám power metal!
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.
Moje první setkání s tvorbou této rakouské kapely probíhá za asistence emocemi prosycené muziky z různých "post" žánrů. Je tam dostatek nápadů i děje, aby to utáhlo přes hodinu trvající stopáž a zároveň motivovalo k opětovnému poslechu. Fakt supr chlapy!
Tradiční melodický heavy metal, ovšem výborný. Na desce je vše v pořádku, kvalitním zpěvem počínaje a vymazlenou produkcí konče. V rámci žánru mohu jen doporučit, jen tomu chybí nějaká ta vlastní přidaná hodnota.
Zmar nad zmar. GRAVE DIGGER přestali být opravdu zajímaví někdy kolem alba "Ballads Of A Hangman" (2009) a od té doby už si vlastně jen zoufale tahají ze své riffové zastavárny, co jim dříve nepřišlo dost dobré. A tentokráte to tedy rozhodně dobré není.
Parádní švédský old school death, který se vrací v čase do devadesátek a servíruje správně dusivou porci švédské žánrové klasiky zarámovanou do charakteristického chrastivého zvuku. Tohle by mělo chutnat především fanouškům starých DISMEMBER a ENTOMBED.
Třetí album švédských mladíků přináší zároveň i jejich nejvyspělejší materiál. Přechod k velkému labelu z intenzity jejich groovem načichlého blackujícího thrashe pranic neubral, navíc skupina přidala ještě více šikovnosti při kompozici. Svižný poslech!
Na rozdíl od kolegy Manatara si nemyslím, že se tihle Švédové nějak příliš stylově rozvírají. Většinu času je to prostě symfoničtěji pojatý black/death, který neurazí, ale nic zásadního se neděje. Jen ty čisté vokály trochu vybočují.