THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Další vydařené album, které bych zařadil někde mezi debut (ten vede) a 2. album, které mezi prvními třemi Blazeovými zářezy řadím na třetí místo. Vlastně je téměř na úrovni debutu ... Bezvadně podlazené kytary, které se skvěle hodí k Blazeovu hlasu (nebo naopak?) a především to, co mi na dvojce trochu chybělo - kromě vyrovnanosti tvorby taky výraznost u některých songů. Za nejlepší věci považuji: Life And Death, Regret a Soundtrack Of My Life.
kazdym albumom to rastie. Skladba Life and Death je FAMOZNA
fathertime: OMG, co Ty jsi zase za znalce, kde slyšíš faleš???:O K desce, Blazeova klasika.
-bez slovního hodnocení-
Oo
Nikdy nepochopím, čo na Blazeovi videl Harris, keď ho vzal do Iron Maiden (že vraj ho nakopol Nicko, keď tvrdil, že s Blazom znejú ako Maiden...). Spievať ešte aj na štúdiovej doske falošne, tak to dokáže málokto preniesť cez žalúdok...
skvela regret a titulna piesen, chvilku trva kym sa clovek do toho dostane
Ze zacatku mozna trosku nenapadne.
Páči sa mi to. Nenudí to a Blaze tu ukazuje, že vôbec nie je zlý spevák. Evidentne robí to, čo ho baví a čo mu ide, si myslím.
drzi si stale standard. Sillicona to vsak neperkonalo.....ale album potesil
Blaze má velmi omezený hlasový projev, ale naštěstí se moc často necpe tam, kde nestíhá. Celkově se jedná o slušný metálek s pár dobrými momenty, i když jeho debut měl těch momentů daleko víc. PS: V jedné skladbě se mu podařilo vykrást Paradise Lost a zároveň evokovat jeden šlágr od Frankie Goes... :-)
Poctivá a upřímná deskal.Blaze si na nic nehraje a dlá to co ho baví...A dělá to moc dobře...
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.