THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
Podla mna jedno z naj albumov Rhapsody...tu sedi vsetko!!!!
-bez slovního hodnocení-
Dosť dobré, ale na staršie albumy to nemá.
Ač jsem příznivec symfonického metalu, tak tohle mě nudí až k úplnému unudění. Připadá mi to jako míchanice toho nejnudnějšího od Iced Earth a Therion. Takže si raději půjdu pustit Iced Earth, nebo Therion, protože ti mě nudit nebudou. I když, po tomhle bude asi lepší něco od Slayeru, abych se trochu probral...
-bez slovního hodnocení-
Prvnimu dilu se nevyrovna ale jinak fajn
Toto je moje nejoblíbenější album d Rhapsody nemám kritiky
Aj keď na prvé počutie ma Symphony part II. od najlepšej symfonicko metalovej kapely Rhapsody príliš neuchvátilo, postupom času som zmenil názor. Čo sa týka produkcie Rhapsody už nemôžu byť dokonalejší. Čo sa týka hudobných nápadov, tam mi staršie albumy pripadajú predsa len zaujímavejšie. Veľkou výhodou tohto albumu však je, že sa tak ľahko neopočúva a že je v mnohom inakšie než predchádzajúce albumy. Atmosféra je predsa len vážnejšia a k niektorým skladbám sa treba doslova prehrýzť. Keď sa to však podarí, výsledok stojí naozaj za to. Na albume je všetko, čo robí hudbu Rhapsody tak zaujímavou a originálnou. Jedna z najlepších vecí je určite Erian´s Mystical Rhymes, kde bombastický orchester naberá na sile, skladba je plná kontrastov, trochu to pripomína tvorbu Nightwish. Magic Of The Wizard´s Dream je najlepšia balada akú kedy Rhapsody natočili. Bombastický refrén by sa dal okamžite použiť v nejakom veľkofilme. Dramatická atmosféra je prítomná aj v Guardiani Del Destino, skutočne materská taliančina sadne Rhapsody rovnako dobre ako angličtina. Najlepšia vec je podľa môjho názoru Never Forgotten Heroes, ktorá je skutočne vygradovaná do majestátnosti a pompéznosti tak typickej pre Rhapsody. V Sacred Power Of Raging Winds sú perfektne zmixované folklórne prvky s tými metalovými. Skladba tak síce pôsobí trochu rozháraným dojmom, ale je to predsa len niečo nové. Jedna pasáž vás privedie na nejaký ples z obdobia renesancie. Na Rhapsody sa mi páči, že aj keď už metalových fans ničím neprekvapia, stále sa snažia vkladať nejaké nové prvky do svojej hudby. Tých intier je tam síce trochu moc, ale záverečné skladby vás presvedčia, že Rhapsody sú hlavne metalová formácia. Veľká škoda, že na základe ich albumov ešte nevznikol nejaký fantasy film. Na tie súčasné gýče sa skutočne nedá pozerať. Rhapsody sú absolútne jednotky v rámci stredovekého metalu. Klobúk dolu páni! Ináč Taliansko je jedna úžasná krajina a Rhapsody sú jedna úžasná kapela!!!
ježiši
-bez slovního hodnocení-
roztahané "nic"
-bez slovního hodnocení-
Psát o čem je hudba Rhapsody nemá cenu. Satanžel její opakování už začíná vadit i mě. Výborně zahrané, kvalitně zaranžované bombastické symfonické PRÁZDNO, které si zaslouží maximálně tak těch 6 bodů. P.S. - pro lidi, kteří tohle album tak obhajují: Poslechněte si jejich starší věci a všechno co je na tomhle albu tam uslyšíte...
-bez slovního hodnocení-
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.