THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
no coment,nie som znalec
-bez slovního hodnocení-
bolí to ale nemůžu dát víc než koli dávám...naštěstí už je na světě Rosenrot, takže toto album beru jen jako mírné zakolísání...
rammstein začali konečně tvořit propracované a aranžerský pestré desky...album téměř překonává první dvě alba skupiny..jenže je tu přeci jen neskutečně nudná Los! a přeci jen se občas už opakují...
Album, ktoré Slovania nepochopia. Cestu k Rammstein som si hľadal dlho a ešte stále ich úplne nechápem. Toto album mi ale úplne vyrazilo dych. Pôvodne som si ho "zohnal" len z toho dôvodu, že som si uvedomil, že po anglicky som sa naučil vďaka hudbe, filmom a hrám a keďže mám maturovať z nemčiny, mal by som sa začať zaoberať aj nemeckými skupinami. Ako prví ma napadli práve Rammstein. Nič som od toho nečakal a prvý posluch na mojom názore nič nezmenil. Ale postupne... Nebudem to naťahovať. Toto album som si tak zamiloval , až sa za to trochu hambím (ja, milovník Norskej avantgardne metalovaj scény, počúvam nemeckú skupinu). Keď počúvam Reise, Reise, je mi občas trápne, občas ma mrazí a občas je mi trápne že mam mrazí. No a potom som objavil Sehnsucht...ale to už je iná kapitola.
Nikdy mne tak nedostalo jako předchozí 2 desky. Přesto pár solidních skladeb tu určitě je a jako celek rozhodně nadprůměr.
tohle se moc nepovedlo
ja som s tymto albom velmi spokojna... prijemne sa to pocuva a je to veselee :-)
Tahle deska je určitě posun správným směrem, zvuk kapely je obohacen o nové prvky a skladby jako Moskau, Amerika ostudu neudělají.
-bez slovního hodnocení-
Oproti novince mic moc, nemůžu si pomoct...
Oproti Mutter dost prepad. Spievat tam niekto obycajny a mat to priemerny zvuk a produkciu bolo by to vyslovene nudne a priemerne. Takto je to stale celkom dobre.
Rammstein byli vždy úderní, ale trochu jednodušší, brzy oposlouchatelní. Proto spíš muzika na pařbu než na poslech. Na novince překvapili docela zajímavými nápady (Dalai Lama, Los). Jinak je třeba k nim přistupovat s trochou nadhledu. Jelikož neposlouchám rádio, nestačily mně údajně všude dokola omýlané hitovky Moskau a America nijak zprudit, naopak mi to přijde jako skvělý odvaz, u něhož se Rammstein fakt baví. Jednoduché, ale nikoliv tupé.
Rammsteiny programove nesleduji, sem tam vidim klip ci treba zaznam koncertu (viz Andel) a musim rici, ze je celkem fajn. Co rici k samotne hudbe? Jednoducha, uderna, u kazde pisnicky vite do jedne minuty to podstatne. Nejsilnejsi zbrani je (podle mne) spojeni vizualni a sluchove stranky. Nedovedu si predstavit, ze bych si toto dilko pustil po praci a relaxoval. Maximalne tak jako background pri praci. Verdikt 4-5/10.
Je to sporné. Můj dojem je takový, že mě to nějak nechytilo. Nějaké skladby sice mají určitý potenciál, ale chybí tomu "duše". No nevím, snad se to ještě zlepší, ale moc v to nevěřím.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.