NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Nuda... Nedal som to ani na 2 pokusy... Potom už som to radšej ani neskúšal...
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Poprvy jsem to musel vypnout po 20ti minutach, podruhy jsem to shledl od pulky az do konce.
Souhlasím s Manatarem, Alexnadr byl Řek a ne Američan, navíc za jeho časů bylo otroctví v rozmachu, takže ty kecy o svobodě... Vůbec ty kecy, strašný. Bitvy: i výroční rekonstrukce bitvy u Slavkova měla lepší organizaci :)
Tak tenhle film se fakt nepovedl, vydržel jsem ho sledovat tak někam za půlku a pak už sem to nevydržel a vyhodil ho z okna, shiiiiit... :)
-bez slovního hodnocení-
Průměrný americký velkofilm. Pěkné bitevní scény (zvláště bitva v Indii se mi vskutku líbila). Silně mě však iritují americké proslovy před bitvou o šíření svobody apod zvláště, když je později (při tažení v SV Persii řečeno, že Alexandrova armáda postupovala též díky otrokům (moc svobody jim tedy nepřinesli). Dále se mi nelíbil dějový skok z Indie do Řecka o 8 let zpátky (zabití Filipa Makedonského).
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.