OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
celkem sracka
rozhod sem se sem napsat, i když je tato diskuze i film mimo mísu...mě se to líbilo. Zpracování představuje jistou divadelnost, ale to mi nepřijde na škodu stejně jako například u Quo Vadis. Navíc na to tvůrci již předem upozorňovali. Myslím že nominace na Zlaté maliny (fakt netušim jestli nějakou dostal nebo ne) je způsobena tím, že všichni v Americe očekávali příběh plnej triků a akčních bojových scén a dostali "jen" lidský příběh. Sice příběh z trochu, řekněme ovlivněného pohledu, ale přesto, kdo může bejt oběktivní v případu někoho, kdo je obalenej tolika mýtama a navíc už celkem dlouho po smrti?.....takže asi tak:o)
viz diskuze
-bez slovního hodnocení-
zazitek jsem z toho mel docela silny. a hudba byla rozhodne nejslabsim clankem celeho "vystoupeni"!
Mně se to líbilo. Hudba Vangelis je vynikající rozhodně stojí za to abych pátral po oficiálním soundtracku. Bitvy,výprava,herecké výkony to vše mi přislo patričně na výši.
Pacilo sa mi to, aj ked je jasne, ze do kina by som uz na Alexandra nesiel. Je to film vyslovene pre format DVD, domacu pohodu a dve-tri kavickove prestavky. Btw, dufam, ze Angelina Jolie nerozprava aj v civilnom zivote petrohradskou anglictinou.
Film Alexander se ocitl v nevýhodě již před samotným vznikem. Diváci (nevyjímaje filmové recenzenty, byť třeba "odborníky" v hudebních magazínech) očekávali velkofilm v duchu Gladiátora, Statečného srdce či Tróji. Místo toho však sledovali, i přes velkolepou výpravu, "obyčejný" komorní příběh. Odlišnost od zmíněných filmů podtrhuje i Vangelisova hudba, která je tolik odlišná od klasických velkofilmových soundtracků a působí jako balzám na (d)uši. (Tvrdit, že Vangelis neustále omílá variace jediné melodie nebudu, na to jeho tvorbu příliš dobře znám.)
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.