THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ano, skvělá věc. Dali tomu tenkrát hodně a výsledek je nadčasový, resp. stále zraje.
z odstupen casu za
Oproti předchozímu albu Black Crystal výrazně ztrácí, avšak na druhou stranu se mi líbí více než tvorba Root (od Madness včetně). Big Boss zde příjemně zpívá a hudba mi přijde až jakoby relaxační (táhlé pasáže se sólovou kytarou a někdy i klávesami). Místy však může album sklouzávat až k nudě (záleží na náladě, v níž ho posloucháte). Nejlepší věc: The Way. Nejhorší věc: vypravěč.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Veľmi vydarená dark metalová záležitosť. Big Bossovi sa to opäť raz podarilo...
Supr
-bez slovního hodnocení-
Rozhodně ne tak dobré jako první díl, ale pořád velice poslouchatelné. Bohužel je tu však pár neduhů, z nichž bych ponejvíce zdůraznil Ashokovy samoúčelné sólové exhibice (přitom na jedničce byla sóla skvělá), které často brzdí jinak slušně rozjeté písně...
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Perfektné! Lepšie ako jednotka.
-bez slovního hodnocení-
jeste lepsi jak jednicka p.s.: to s tim lepsim vyberem zpevaka byl predpokladam jen vtip :-)
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.