OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Následovník jedničky mě rozhodně nezklamal. Kytary, zpěv i zvuk jsou naprosto úžasné a vůbec nesouhlasím s tím, že Ashok exhibuje až moc...naopak, je to přesně to na co jsem se těšil a co jsem od tohoto alba očekával. Celkově vytváří naprosto originální atmosféru, kterou si kdykoliv velmi rád dopřeju.
Rozhodne jedna z nejlepsich tuzemskych desek roku. Prvni jsem tomu nemohl prijit na chut, ale pet ci sest dalssich poslechu udello svoje:). Jak uz tu psalo vice lidi, tak me taky hodne nesedi vypravec. Jeho vypraveni mezi skladbama je jako kdyz listi:)
Pro mě nejlepší tuzemská deska loňského roku. Po vynikajícím prvním díle jsem byl trochu skeptický, zda je možné navázat alespoň stejně kvalitním materiálem, ale veškeré pochyby se rozplynuly po několikátém poslechu "Black Crystal." Nová deska je v mnoha ohledech ještě lepší - propracovanější aranže, výborný zvuk, a hlavně bicí. BigBossův zpěv tisíce tváří je naprosto famózní a dokonale zapadá do celkové atmosféry alba. A když ještě desku zdobí tak úchvatné písně jako "Return" a "My father´s Message," nemám o tvrzení v první větě pochyb. Malá piha na kráse by se tu však našla: místama přílišná kytarová exhibice, narušující auru celého alba. A co mi opravdu vadí, je šišlavý hlas a vůbec celý způsob mluvy vypravěče, který je nezáživný, sterilní a monotónní.
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.