OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Prvotina je prvotina ale v pripade DEATH genialna prvotina, tymto albumom uzrel svetlo sveta DEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEATH METAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAL DIEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEE...................
Zombie Ritual ...
je to klasika i ked za gule ma to už nechytá a nikdy nechytalo
U mna je to jednoznacna 10tka. Najradsej by som dal za 15 keby to slo :) Uplne prvy death metalovy album co som pocul, potom este morbid visions od Sepy ... Mal som 6 -7 ked som ho pocul prvykrat u mojho suseda. Nikdy na to nezabudnem! Ave Chuck nech uz si kdekolvek....
dieeeeeeeee, DIEEEEEEEEE, dieeeeeeeee.......tomuto albumu na desiatkove hodnotenie predsa len este cosi chyba, ale vzhladom na to, ze je to Death, plny pocet dat jednoducho musim. Neucinit tak je ruhanim najhrubsieho zrna. Vraciam sa do detstva:-)))
-bez slovního hodnocení-
Dnes už kultovní záležitost, která poprvé představila death metal tak, jak je ve své klasické podobně znám. Adolescent Chuck Schuldiner tehdy pořádně rozhýbal metalové vody, když propojil nehorázně tvrdé kytarové hradby, jednoduché bicí linie a svůj maximálně extrémní vokál, aby posunul hranice tvrdosti zase o kus dál. Album šlape od začátku až do poslední noty a přes primární divokost už je zde patrná Schuldinerova snaha občas vyšperkovat skladbu alespoň krátkým melodickým momentem, jako je tomu např. v kultovních hymnách Zombie Ritual či Evil Dead (zejména druhá svým tepem doslova přibíjí k podlaze). Jinak jednotlivé kousky nemá sebemenšího smyslu popisovat, protože tahle fošna už je prostě historie.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
kuuuuuuuuuuuuuuuult
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
I dnes si pár věcí z tohoto pouštím :-)
R.I.P. CHUCK
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.