OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Garmovým odchodem to šlo tak nějak do nejbližšího záhonu. Není to zlé, ale ARCTURUS, nejzářivější hvězda metalové avantgardy...kde jsou ty časy. A zpěv v poslední skladbě je vážně humusný.
Skoda zvuku bicich, skoda 'vynucenosti' vyrazu zpevaka, skoda klavesovych meziher.
Ufffff, no nazdar.......moc košér to není........sedm a dost ani o chlup víc, spíš o něco málo míň....stojím si ale za tím, že se o nějaký extra průser určitě nejedná
-bez slovního hodnocení-
Rovněž nechápu odsouzení takto vynikající desky zdejší redakcí. Sedíte si na uších, milí pánové? Jestliže vyčítáte desce nudu, pak se musím smát. Deska je přeplněna úchvatnými motivy, všemi písněmi se line silný vesmírně psychedelický opar. Album je složitým oříškem, který na první poslech rozkousne málokdo, a zpočátku i mě nahrávka připadala poněkud nezáživná. Když sem se však do náí naplno ponořil, zjistil jsem, že se jedná o více než uchvatné dílo. Opakovanými poslechy na mě útočily nové a nové motivy a vynikaly na povrch. Poslech tohoto alba je pro mě stále ohromným dobrodružstvím. Nedovolil bych si rovněž obvinit Simena z toho, že zpívá vyloženě falešně. Používa sice velmi neobvyklé a ulítlé polohy, ale i to desku velmi ozvláštňuje, i když člověku trochu trvá, než se na jeho vookály naladí. Pak to však stojí za to. Doporučil bych všem, kteří milují norskou avantgardní scénu a toto album zavrhli, aby mu věnovali více času. Pokud se tak nestane, věřím že se k tomuto albu v budoucnu ještě vrátíte a jeho skrytou krásu odhalíte
Naprosto souhlasím s hodnocením Loužy, je to nuda, nuda a zase nuda :-/
http://www.youtube.com/watch?v=9nBVhXAPELM
oproti minulym deskam nic moc
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Nechce se mi číst všechny ty plky, takže snad jen řeknu, že dle mě toto album je skvělé
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
trochu nuda...
pre mna uzasne dielo...uz na prvy posluch som vedel ze toto je ono...uzasny simen, uzasny sverd, uzansy hellhammer, + ich umenie znasobene jednymi z najlepsich kompozicii ake som pocul...davam 9, ale len koli Masqurade Infernale...
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.