OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
tahle deska mě trochu zklamala... tak snad příště a s Garmem u mikrofonu, prosím...!!!
Asi som avantgardná omladina(za ktorú sa ja osobne nepovažujem) ale pre mňa ja toto dielo geniálne! Pri počúvaní tohto diela mám pocit že všetky ostatné kapely by sa na to mali vyjebať a ísť sa starať o záhradky, aby sa niečo dobré urodilo, samozrejme na výnimky.( Townsend,Ihnsahn,Enslaved,Borknagar...) Super inštrumentálne výkony(Hellhammer neuveriteľný),skvelý spevák a nepopísatelná kozmická atmosféra, proste geniálne dielo! Plný počet neni preto lebo je to prvý album čo som od Arcturus počul a staršie sú vraj lepšie. Bohužial veľmi ťažko sa zháňajú :(
po snad 50 posleších měním diametrálně názor a musím konstatovat, že deska je to výborná. leč na předchozí sham mirrors se opravdu bohužel nechytá
po prvnim poslechu jsem se bal, ze budu muset dat za pravdu vetsine recenzentu, ale s pribyvajicimi poslechy jsem si to album kupodivu dost oblibil. cisi z toho na me takova romanticka vesmirna prazdnota :-) na druhou stranu oproti predeslym pocinum je to opravdu vyrazne slabsi. 12.5.2006: pohled po case - neni to ani trochu slabsi, nez predchozi pociny :-) 29.8.2006: ta nahravka opravdu neuveritelne zraje, excelentni album!!
Původně jsem chtěl album hodnotit jako sračku, s odstupem času mi z toho vychází "pouze" nuda...
moje neco jako slovni hodnoceni je v diskuzi ke clanku
-bez slovního hodnocení-
Deska, která nepřekonává předchozí dvá zářezy, ale která si ani omylem nezaslouží takový výprask, jaký schytává ve zdejší "kampani"!!! Dal bych tak 8/10, ale z výše uvedených důvodů....
keby mal tento album o 15 minut menej a bol by cisto instrumentalny tak na tu 8 by to mozno aj vytiahol, takto bohuzial nie. s louzovou recenziou musim len suhlasit, je to nudne a do pocuvania sa musite nutit (to som vsak pocitoval uz na sham mirrors... :) po dopocuvani vo vas nezostane nic okrem nevyslovenej otazky co sakra to ma byt?....
hm. co dodávat? mě už nebavilo sham mirrors, ale stejně jsem musel uznat, že ve svém žánru jsou pořád špička, což bych tvrdil i u sideshow symphonies. u žánru, který mě však neoslovuje, alespoň pokud v něm chybí skutečná provokace, čerstvé, kontrovezní nápady a jsou nahrazeny onanistickou, rádoby experimentální vatou. Masquerade Infernale a především Disguised Masters jsou na míle vzdálené. Přesto s albem nemám problém, neuráží mě, občas se pousměju, občas vypustím, vyloženě špatné mi ale nikdy nepřijde. Možná je dobře, že jsem původně čekal mnohem větší sračku. Na okraj, současná poloha Ulver má s novými Arcturus mnoho společného, to ani Garm nemusel odcházet ;))
je to slabsie ako predchadzajuci pocin, ale stale je to Arcturus aj ked sa opakuju.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.