OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
krucinálfagot
-bez slovního hodnocení-
Skvěle udělaná příšerná nuda...
Experiment, vykročenie iným smerom, podľa mňa však nie správnym. Stále dosť kvalitné, ale niečo tomuto albumu chýba, a niečoho má zas príliš veľa...
Na chuť jsem mu nikdy nepřišel......pro mne nejslabší jejich album, to snad ani nemám v mp3
Môj obľúbený Blind Guardian album, hovorte si čo chcete ! Je pravda, že to s tými hlasovými harmóniami dosť prehúlili a gitarovo to tiež moc hrateľné nie je, ale niektoré melódie sú absolútne geniálne (hlavne to NANANA v desiatej minúte posledného tracku) - alebo taká The Maiden And The Minstrel Knight - absolútna nádhera. Hlavne že sa to dá počúvať furt a človeka to neomrzí - o tom predsa celý Blind Guardian je, ne?!
Škoda, mohlo to byť lepšie ako to je.
Kde jsou ty casy Somewhere Far Beyond a Imaginations...
Nejrozporuplnější album. Dlouho jsem mu nemohl přijít na chuť, ale teď když jsem si ho poslechl, tak jsem zjistil, že je to dobrý.
No, já měl a mám Blindy dist rád, ale k tomuhle albu jsem si cestu nenašel. Už Twilight in Middle Earth mi nešel do ucha, jak bych chtěl, a tohle vzájemné neporozumění se bohužel dál prohloubilo. Ale naživo, to zas jako jo, to jsou BG super (zdravíme Pardubice)!
Vynikající deska, ikdyž blind už měli i lepší (Imaginations...).
-bez slovního hodnocení-
Poslouchat se to dá, zas tak špatně (ještě) není, ale nebýt songů jako Soulforged nebo hlavně And Then There Was Silence tak nevím nevím...
BG jsem měl předlouhou dobu hodně rád, mé nadšení pro tuto kapelu opadá spolu s tím, jak mi Frodo Pytlíkové začínají lézt krkem, když už mi je ostatní tlačí pomalu až do ložnice. Ať je to jak chce, BG za sebou zanechávají nezanedbatelnou zvukovou stopu, jsou muzikální, invenční. Na mne s každou další deskou bohužel taky víc a víc kotlíkářští. A Night At The Opera je jejich první album, se kterým mám opravdový problém. Pouštěl jsem si to jestli dvakrát a nikdy víc jsem nepocítil byť jen jiskřičku potřeby to dát do přehrávače znovu. Nejsem s to se v tom ani nějak pitvat, prostě mi to přijde takové jako pro kočku.
Then there was silence je vynikající + jestě pár dalších skladeb, jinak se mi to zda byt prilis chaoticke...
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.