THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Opravdový humus. Bezvýraznost, slabota, textová náplň podobně pitomá, jako má Arakain na Metalmorfóze.
Nejslabší Brichtova sólovka. Bez debat. Těch pár dobrých momentů to nezachrání
Najdou se tam i celkem dobré skladby a texty mi nevadí, naopak někdy jsou docela zábavné (Rozlehlá), ale v porovnání s Andělem posledního soudu je to slabé
Hnus, hnus, hnus a ještě jednou hnus. Škoda, že nejde dát nula:-(
Ohavnost
Tahle deska má místy opravdu kýčovité texty (a taky název). Jinak se mi ale líbí velmi pěkný a povedený zvuk a dechové aranže. Zdaleka to není takový průser, jak se na první poslech zdá. Nicméně přesto měl už i sólový Brichta lepší alba (Růže pro Algernoon, Hledač pokladů). S odstupem času ještě bodík přidávám. Některé písně zde jsou totiž opravdu velmi silné (rytmicky hravé, hodně odlehčené a nekřečovité). Chápu, že pro tvrďáky je to příliš sladké, ale nedá se poslouchat furt jenom black metal :-)
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.