OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Kvalitne odvedena praca s maximalnym nasadenim. Standard v podani Slayer, nieco nedosiahnutelne pre vacsinu thrash kapiel.
-bez slovního hodnocení-
Už keď som si cd s obalom od L. Carrolla priniesol domov, preniesol som sa späť do čias, keď som si so zbožnou úctou domov niesol poľskú originálku (s obrázkom dotyčného) s titulom "Reign in blood".... Následné počúvanie skončilo tiež podobne - nadšené púšťanie nahrávky niekoľkokrát za sebou. Dokonca som pri jeho počúvaní aj rozflákal auto (nie kvôli nahrávke, ale pokazeným brzdám) - zvláštne (a pre mňa svojím spôsobom zábavné) bolo, že do zvukov syčiaceho chladiča zneli tóny songu "Jihad"... :-)))) Pre mňa je to skrátka ďalší skvelý materiál od Slayer, na ktorom sa síce vrátili dosť do minulosti (hlavne teda oproti tomu, čo predviedli na dvoch predošlých dielach), ale je mi to jedno, lebo ma to stále baví... Myslite si o mne, čo chcete, ja tento album mám rád od začiatku do konca...
-bez slovního hodnocení-
Pokus o návrat ku koreňom, ktorý trochu minul cieľ. Je jasné že SLAYER po 90´s HC ére, a celkovom prekopaní zvuku kapely, nemohli len tak prehodiť výhybku. Lombardo hrá vynikajúco, ale je počuť, že sa snaží rešpektovať silový prvok, ktorý do SLAYER priniesol fantastický Paul Bostaph, a pokiaľ by som nevedel o jeho návrate, tak by som prisahal, že na novom albume búcha Bostaph. Celkovo poskytuje Christ Illusion vynikajúce (Supremist, Eyes of the Insane, Skeleton Christ, Cult), ale aj absolútne zbytočné skladby (Jihad,Fleshstorm, ) či priemerné skladby. Pre mna osobne najslabsi album SLAYER. Nasledujúci World Painted Blood považujem za po všetkých stránkach lepší album
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Tak tento album ma nebaví, počul som z neho asi päť skladieb a absolutne ma neoslovil, úplna nuda..... a pritom mám starý Slayer skutočne rád.... tu nie je proste nič nové, keby aspoň tie nápady boli chytľavé aj keď mnohokrát opakované........ Nový album je o niečo lepší, ale takisto žiadny zázrak..... Svoje najlepšie obdobie majú už dávno za sebou.....
-bez slovního hodnocení-
Aj po rokoch musím povedať, že som objavil rozdiel medzi Slayer a tonou iných mladých "nasratých a tvrdých" kapiel: taký adrenalín do svojej hudby dokážu prepašovať len Tom, Dave, Kerry a Jeff. Naozaj bezkonkurenčný nástresk riffov. Hlavne nepreťahovaná stopáž, narozdiel od iných thrasherov, vnímam ako plus. Treba vedieť, kedy album už ukončiť.
Výborný album i po čase. Po reign in blood a diabolus in musica môj najobľúbenejší od slayeru
Zdá se mi, že na tomto albu se Slayer poprvé vyloženě vykradli, přesto
Bohužel mě nikdy Slayer moc nebral... Jsou daleko lepší skupiny...
Paráda. Nic víc se nedá k tomu dodat. Všechny songy jsou the best. za srdce mě chytli hlavně Jihad , Cult a Serenade
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.