OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Slayer u mňa rozhodne nestojí na vrchole pomyselného metalového rebríčka, ale kvalitným thrashom rozhodne nepohrdnem. Pekné od nich, že na rozdiel od ich súputníkov (nebudem menovať...ehm...Metallica) nevytepleli a pokojne si aj s týmto počinom natrú vašu headbangingom rozdrvenú gebuľu ráno na chleba.
-bez slovního hodnocení-
stary dobry slayer. album ma chyta hoci nic noveho a prelomoveho(az na pesnicku Supremist, podobnu som od slayeru este nepocul), ale album ktory ma drzal nejaky ten pol rok co je co povedat ;) pecky: flesh storm, catalyst, eyes of the insane, jihad, black serenade, cult supremist (cize 7 pesniciek u mna) a ostatne tri sa daju pocuvat, bez vacsich problemov. Ked k tomu pripocitam vynikajuci bonus Final Six co je tiez delovica... tak si to zasluzi tu 8nu podla mna minimalne. ano pocul som vsetky albumy od slayer... su moja oblubena kapela a rozhodne kurva viem, co ma chyta a co nie :D
Cult, Jihad, Black Serenade - špica
velmi dobre......taka Skeleton Christ hm....vyborne
Sázka na jistotu. Nic víc, nic míň.
Celkom solídny kúsok.Avšak ten zvuk....škoda.
Taky Slayerovsky priemer. Co mi vadi su velmi slabe a nepodarene riffy. Najlepsie skladby jednoznacne Flesh Storm,Eyes Of The insane, Supremist,Cult,Jihad.
Po vynikajícím God Hates Us All zase jenom nuda a tupá řezničina odnikud jinam.
Tak nemůžete čekat že jen tak na starý kolena zopakujou Reign in Blood...pro mě povedená deska, nejradši mám asi Jihad.
Na desiatku to nebude, ale slušný album to rozhodne je. Vypaľovačky Flesh Storm, Eyes On The Insane, Jihad či Supremist sú veľmi dobré, ale nachádzajú sa tu aj tak trochu hluchšie miesta (Skeleton Christ, Consfearacy). Ináč nejaké ďalšie výhrady nemám, retro ako má byť. No a určite nesúhlasím s tým že toto je najlepšie od SITA. To v žiadnom prípade!
slayer sú riadne na hlavu a ich stare albumy už nič nevrati, toto je fakt o ničom a cele to zaklincovali, že na svoje us tour beru ako predskokana marylina mansona, toho hermafrodita, ktorý ani nevie čo ma vlasne medzi nohami
-bez slovního hodnocení-
Bohuzel zvuk tomuhle albu ubira vic, nez je zdravo. Nebyt vyborne skladby Eyes of the insane s jeste lepsim klipem, sel bych s hodnocenim asi jeste niz
Výborná práce !!!
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.