NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
Pěkně to ten Lála zhodnotil,ale já z toho tak odvařený nejsem.Je to nuda,jako svině.
Iron Maiden - měl bych si to zas poslechnout Killers - tehdy pro mě celkem těžké,moc jsem se do toho nedostal Number of the beast - určitě ne pro mě nejlepší Piece of mind - no hodně jsem na tom uletěl Powerslave - když nad tím tak přemýšlím, moje druhé nejlepší album Somewhere in time - hodně se mi líbí i teď 7th son of a 7th son - standard Fear of the dark - už mi začínají nějak unikat No prayer for a dying - byl jsem asi spokojený,nevím The X factor - kdo jsou Iron Maiden? Virtual XI -Á,Iron Maiden cool Brave new world - no konečně,na to jsme všichni čekali Dance of death - já nevím,mě už to asi nějak nebaví,sem tam A matter of life and death -no prostě zas úplně hotový,toto je ta jedníčka po 120letech
good album.IM ako sa patri..omnoho lepsie ako DoD
Nic zásadního jsem nečekal, ani se tak nestalo, katastrofa se však (díkybohu) taky nekoná. Mejdny mám rád - a tahle placka dobrá jako kulisa
Odhlédnu-li od legendárnosti většiny alb z 80.let, je A MATTER OF LIFE AND DEATH nejen nejtvrdší, ale i NEJLEPŠÍ album IRON MAIDEN vůbec...
hrozna nuda
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
proste heavy metal
Mám pocit, že nám ti Iron Maiden poněkud párplovatí. Myslím to v tom smyslu, že také začínají nahrávat nudná alba, kterým sice z technického hlediska není co vytknout, ale už to prostě není ono. Maiden mají díky Dance of Death a novince již slušně nakročeno k tomu, aby se stali podobně jako Deep Purple klasikou, u které sice každý chválí staré pecky, ale na nových počinech v obchodech leží centimetry prachu. Ještě dvě taková alba jako Death a Matter a je dle mého vymalováno.
Celkově vzato - vynikající album.Bruce zde zpívá trochu netypicky, ale to je jen otazka zvyku. Delší čas písní u Maidenů není skoro (ne v tomto albu) nikdy na škodu. Otevírák je o mnoho % lepší než na Dance Of Death. Mezi nejlepší songy řadím - Brighter Than The Thousand Suns, The Longest Day a For The Greater Good Of God. Hodně zajímavý je song The Legacy, kde ja na úvod vybrnkávání jako od Bathory.
V rámci IM znatelná snaha nehrát pořád to samý - oceňuju! Od prvotního mírného zklamání se dojem rychle zlepšuje. Pozitivní je, že tam není tolik vaty co bývalo dřív (snad jen The longest day nemusím). Celá deska je docela vyrovnaná. Otvírák mi nepřijde tak strašnej. Někomu možná budou chybět klasické kratší úderné skaldby, ale mě tam nechybí. Ani by se nehodily. Pro mne hodně velké překvapení. Je to ale rozhodně deska na víc poslechů. edit 10.9.07 Já vám nevím, ale najednou mi ta deska vůbec nic neříká a nic mě netáhne k tomu si ji pustit znovu. S tím prvotním verdiktem jsem se hodně unáhlil. Neviděl jsem koncert, takže nevím, jak to funguje naživo, ale doma si o moc radši pustím (u hodně lidí docela neslavně přijaté) DoD.
Lepší než Dance Of Death,ale horší než cokoliv jiného od Iron Maiden,ale nic víc jsem od téhle monotónně jednotvárné kapely ani nečekal,pořád dokola,stále stejné melodie,jako na kolovrátku,ostatně jako vždy.Vykrádání sebe sama v nejvyšší možné míře pokračuje,ale nic jiného jsem ani nečekal.
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.