standa
8 / 10
V zaplave dlouhodobejsiho naposlouchavani vselijakych progove ladenych nahravek se pro mne jako neuveritelna jevi skutecnost, jak naramne mi A Matter Of Life And Death sedla. Ano, Iron Maiden uz stezi prekvapi dech beroucim otevirakem, konkretne ani Different World nepotesila ty, kdoz cekali rozsireni kultovnich zacatku starych alb. Z pisne These Colours Don´t Run uz se vsak muze bez problemu stat koncertni jistota a to posluchace cekaji jeste mnohem zajimavejsi momenty na desce. Jen je trochu skoda, ze jakmile kapela nahrava koncepcni album, ma pak tendenci zbytecne svuj pocin natahovat pres magickou hranici sedmdesati minut, coz pochopitelne nemusi byt vzdy ku prospechu veci. V tomto pripade tak napriklad skladby Brighter Than A Thousand Suns nebo Lord Of Light nesrazi nedostatek napadu, ale proste a jednoduse stopaz a prehrsel vcelku nesmyslnych vybrnkavacek. Dalsim aspektem, o kterem se hodne debatovalo a stale debatuje, je hlas Dickinsona. Ani ted s nim osobne nemam problem, asi uz vydrzim hodne, anebo to tomu Bruceovi stale skvele peje. Hitovejsi pisne The Pilgrim a Out Of The Shadows mohu pouze pochvalit ( a ve druhem pripade souhlasit s evokovanim Wasting Love ) . Vrcholem alba se pak ukaze byti For The Greater Good Of God a troufam si rici, ze takhle silna kompozice na predchozi Dance Of Death rozhodne nebyla. Jedina vetsi vytka pujde na vrub zaverecne The Legacy, kterazto mirne srazi latku druhe poloviny desky. Jak rikam, je to zvlastni, ale "Zalezitost zivota a smrti" mi padla do noty a behem poslechu ( uz soustredenejsich, nikoliv tech za asistence brouzdani se po internetu atd. ) se mi zjevily tony, na kterych jsem vyrustal a prepadla mne nostalgie. Kdyz k tomu pridam trojici skutecne vynikajicich ( a i na pomery Iron Maiden originalnich ) stop, vysledek je opravdu vyborny.