THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
Pro mě nejslabší a nejméně zajímavé album těchto Švédů. Ivoš155 popsal toto album skvěle. Je to opravdu takové jednohubkové album. Nic moc objevného, inovativního. AE si jedou pořád v těch samých kolejích. V rámci žánru silnější průměr. Ale Švédům se to stalo poprvé, proto není důvod k panice. Následující album zase vrátilo vše do správných kolejí.
-bez slovního hodnocení-
Neverím, že súhlasím s vidarom -.-
taký nadpriemer, aj dobré aj zlé v jednom :D
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Výborný nárez made by Arch Enemy, mám ho asi na rovnakej úrovni ako Doomsday Machine, ibaže Rise Of The Tyrant mi príde vyváženejší, s oveľa lepším zvukom a aj Angela sa mi tu dosť pozdáva. A keď niekto nemusí nejakú kapelu, načo ju teda z donútenia počúva? WTF??
Túto kapelu teda vôbec nemusím, ale jej kvality v rámci žánru nemožno popierať a občas si to z donútenia aj pustím :) no nahrali už aj lepšie kusy...
Možná že dřív bývalo o něco líp, ale album pořád obsahuje několik melodických motivů o extrémní kvalitě (mám na mysli hlavně první tři skladby), která prostě jinde v tomhle žánru k slyšení není. Druhá půlka alba (od titulního songu) je sice na poměry kapely docela slabá, nicméně já si vždy radši poslechnu několik songů, co "zabíjí", než nějaké album obsahující 12 mírně nadprůměrných skladeb.
-bez slovního hodnocení-
Co sa mi na Arch Enemy paci okrem Angely najviac je absolutne dokonaly zvuk a spickove hracske vykony. Mam obe oficialne vydane Live DVD a je to presne to iste na koncertoch, takze uplna top trieda. Nazivo som ich videl iba raz, kedze v nasom okoli je to fakt problem a aj tam ma presvedcili, ze su to spickovi umelci. Rise Of The Tyrant nie je moj naj, ale vysoke hodnotenie si urcite zasluzi.
-bez slovního hodnocení-
Pul bodu dolu za In This Shallow Grave.
-bez slovního hodnocení-
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.