vosje
10 / 10
Nebyla jsem ani překvapení, ani zklamaná, protože jsem přišla až teď a jako nepopsaný list. Album se mi líbí. Holopainen si mne jako posluchače vodí na provázku a já si v tom ještě medím. Prostě mi to sedlo právě teď a tato muzika. Samozřejmě, že jsem si zpětně poslechla i starší alba. Nebudu srovnávat hrušky s jablkama a snažit se o porovnání zpěvaček. To nejde, každá je jiná a má jiný styl. A Holopainen si stejně obsadí koho bude chtít, i kdyby se všichni stavěli na uši, protože on si určuje, jak a kdo provede jeho skladby. Osobně mám pocit, že Anette dává skupině jiskru a sexappeal a, protože se mi hlas Marca Hietaly líbí, potěšilo mne i to, že najednou má skupina zpěváky dva. Marco vystoupil ze stínu zpěvačky a má rovnocenný part, což mému ženskému uchu lahodí. A duet v 7 Days To The Wolves mne na koncertě vynesl až do nebe a dodnes mne při poslechu radostně nabudí. Už po prvním poslechu jsem nabyla dojmu, že nejlíp si to vychutnám jako celek. A taky že nikdy žádný song nepřeskakuju, což se mi zatím u alb, která už poslouchám opakovaně, ještě nestalo. Nejvíc se mi líbí Master Passion Greed, The Poet And The Pendullum, Bye Bye Beautiful, Sahara a 7 Days To The Wolves.