OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ano, i když už dnes tolik německému "speedu" neholduju, tak se bez mučení přiznám, že mám pro Hansenovce slabost. Na druhou stranu musím přiznat lehké zlamání z toho, že "inspirace" jinýma kapelama (v tomto případě hlavně Iron Maiden a Accept - v minulosti Judas Priest) a vykrádání vlastní hráčské minulosti (Helloween) už začíná přesahovat únosnou míru.
Po hudební strámce nemám s tímto albem téměř žádný problém. Jako celek se mi líbí a působí na mě poměrně svěže, i když trochu rutině. Problém mám ale s názvem. Ať si Kai klidně album pojmenuje Land Of The Free Pt. 2, ale proč tam pak, proboha, umístí tolik odkazů na Iron Maiden? Nebo opačně, ať tam má odkazy na "Mejdny", ale pak by měl albu dát jiný název. Skutečnost, že Kai (a Dirk taky) čerpal (v dobrém smyslu) z Iron Maiden již ostatně byla slyšet i na Powerplant (Razoblade Sigh), mně nevadí (z koho taky jiného čerpat, že? :)), ale mohli to aplikovat na jednom songu jako takový tribut (např. When The World), a ne na 3-4 písně - to už je kapku moc ... Z alba bych vyzvedl zejména Empress (bravo, Dane!!!), The Opportunity (Dirk se nám opět rozhoupal ke skládání), Real World (I Want Out po x-té, ale zde se jedná o skvělou věc a navíc made by autor) a Insurrection (tady se Kai projevil jako vtipálek - já bych pod tímto názvem čekal minutové intro a ono je to 12-minutové outro :)) Příště bych ale prosil nechat Judas a Iron odpočívat!
Prumerne album, ktere se rozhodne nevyrovna Powerplant, Somwhere Out in Space, No World Order ani Majestic. Dobre zni skladby jako Empress (refren, choraly, melodicke a kompozicne vhodne solo atp.), Hear Me Calling, Rain, Leaving Hell. V pisni To Mother Earth jsem neustale slysel podmanive uryvky How Many Tears od pana Weikatha. Ostatni skladby me prilis neuchvatili a zapadaji do speed metaloveho prumeru s cetnymi namety kapel jako Iron Maiden, Accept, Judas Priest, atp. Ostatne jsem zvedav s cim vyrukuje "Nostradamus" ;) Po dlouuhe dobe musim zmenit hodnoceni - album bohuzel neposloucham, takze bodik dolu.
ale na Iron až v takej miere nesiahať +Rain,Empress, Into the Storm, From the Ahes
Absolútny výpredaj, všetko musí z pultov preč!!! Gamma Ray navarili kašu zo zbytkov z cudzích kuchýň. Texty o ničom, trápne melódie, zbytočná hudba. Až na záverečný opus, ktorý sa doslova trasie náporom porušovania autorských práv (Iron Maiden, Rush...), je zvyšok nezáživný, nikoho ničím neobohacujúci. Čo na tom, že sa to dobre počúva, z hovna jednoducho bič neupletieš. A kto chce porovnávať a skalopevne tvrdiť, že Gamma Ray je lepší ako Helloween, choďte sa prosím pozrieť na zástavku ich spoločného turné a zistíte, že Hansenovci sú vcelku dobrá predkapela :-))) ale nič viac. Vďaka bohu za to, že Hansen žije a skladá hudbu. Po odchode Scheepersa však kvalite jeho produkcie odzvonilo, a to je KUREVSKY škoda !!!!
Prisiel som domov-pustil som si to ...... zrazu pocujem The Clairvoynt....potom Rime of the ancient mariner....az som sa pozeral do bookletu ci tam nebude nieco o Maiden....ale inac ok. Tboznujem Maiden a toto mi az tak nevadilo. Aj ked dalo by sa polemizovat.....od Gammy mam najradsej Powerplant. Land of the free 2 povazujem za solidny heavy album lebo som vlastne ani nic extra neocakaval ........neurazi-nenadchne....
Priemerné..
Pro GR mam slabost a za Empress bodik navrch.
Nie je to zle. Zazraky by som uz od Gammay Ray necakal.
-bez slovního hodnocení-
Prostě nejlepší deska nemůžu si pomoct tohle je písnička co písnička fakt bomba..doporučuji
Příšerné zklamání mi tato deska způsobila. Tak dlouho jsem se těšil a zbytečně. V minulém roce bylo v rámci žánru celkem živo dobré desky rozhodně byli. Helloween rozhodně překonali Gamma Ray výrazně. Gamma Ray jak si ustrnuli na místě to není novinka, problém je, že se nedostává silných skladeb, prostě jedním uchem tam a druhým ven, tak špatný výkon bych nečekal. Vážně přes veškerou moji nsahu jsem si album nemohl zapamatovat, po dleším čase, tři skaldby se usadily v mé paměti, jinak nic.
Pro mě je to velké zklamání loňského roku.Přece jen jsem čekal od Hansena a jeho party trochu víc.Ty pasáže od Iron Maiden,mě až tak jako vykrádačka nepříjdou,spíš tak Hansen a spol.,dali hold svým vzorům a u Kaie jako "starého" šprýmaře,to může být i špetka "recese",ale spíš mi vadí,že potenciál dalších skladeb je spíše průměrný a neslyším tam kromě pár pasaží nic,čeho bych se chytil.Sice to není až tak zlé,ale je to asi nejslabší album Gamma Ray.Škoda,s tím názvem to zadili podobně jak Helloween.Snad se příště polepší :-).
Into The Storm je super, takisto aj Empress a Real World. To Mother Earth je strašná. Zvyšok tu lepšie tu horšie
Po albumoch ako Somewhere Out in Space ci Powerplant som od pokracovania Land of the Free cakal trochu viac. Na druhu stranu stale je to prijemne pocuvatelne album
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.