OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Fantastická deska, vůbec jsem netušil že máme takovou skvělou kapelu. Světová extratřída, doufám že budou pokračovat ve vysoce nasazené laťce. A po dlouhé době zase někde slyším povedený zvuk - konečně.
-bez slovního hodnocení-
Ač to není vysloveně můj šálek, tak se mi to moc líbí. Povedené.
...jen více takových skvělých desek...
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Uvahy o tom, ze na Cesko je to dobry jsou v tomhle pripade zcela mimo, tohle konecne obstoji i ve "svetove" konkurenci ;-) ...
-bez slovního hodnocení-
Tož pěkné, chlapci.
Hodně příjemné překvapení z českých luhů a hájů...
-bez slovního hodnocení-
Objednal jsem si tuto desku s téměř ročním předstihem. No a je třeba říct že nelituju ani malinko, jsem spokojen!!!! Tenhle progresivní počin zahřeje.
Nejdřív to, co mě trápí: mnohem víc by měl zpívat Marek. Druhý zpěvák by měl zpívat pouze tvrdší pasáže typu "láska je pouťový los...", ty mu vysloveně sluší. Podle mého soudu tak např. současná verze Shah Mat dostala neskutečně naprdel. Demo verze - super, ten závěr byl famozní, teď to tam prostě není. Strašná škoda. A když se Marek zbaví i těch posedních zbytků takového toho jakoby frackovitého výrazu, tak podle mě zpěváka řešit nemusejí. Celkově: hudba dokonalá, je to barevný, jsou tam nálady, má to myšlenku, má to duši. Tuhle desku budu určitě poslouchat hodně dlouho...
Moc pěkné dílko. Jen se ukazuje jak složitá je úloha recenzentova, neb v kontextu s devítkou udělenou za víno by se v tomto případě musela stupnice o pár bodíků rozrůst. Už před těmi pěti lety a jedenácti měsíci jsem tvrdil, že když se oba frontmani tvůrčím způsobem nepovraždí, dočkáme se pozouhodna. A je to tady. Ha-ryportére, ty máš určitě pravdu, ale když ti tvé děcko přinese obrázek, asi ho taky budeš považovat za vrchol světového umění. Shovívavě tedy hleďme na hodnocení redakce, jakož i na všechny ty nesmyslné desítky od fanoušků. :-)
Dobrá práce! A až budou příště překryty ty "pihy na kráse" (zatím tedy spíš vřídky), tak můžou začat padat okolní známky i reálně ;) ....když se odečte 5 povinných bodů pro českou nahrávku, tak by to bylo moc málo, ale hodnocení 9,10/10 v globálu vyloudí pouze smutný úsměv, vystihující ty naše české špecifiká.... Nicméně nominace na Anděla je jasná a za 7 let se těším na další ;)
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.