OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Milé překvapení. Věci od CRUEL BARBARIAN skutečně nemusim a vlastně se mi nikdy nic nelíbilo. Věci od kapely GUERNICA, které CRUEL hrávali (a ještě hrají) mě taky nebaví. Nikdy mě vlastně nic kolem Marka Neckáře pořádně nezaujalo a CD jsem si šel zakoupit spíš jen za účelem gentlemanského gesta. A jsem mile překvapen. Tak jako asi valná většina lidí, kteří aspoň trošičku znají CRUEL, jsem očekával album s poctivě vypiplanou jemně progresivní muzikou, která bude mít hlavu a patu, která se bude pěkně poslouchat.....a kterou bude kazit zpěv. Výsledek je ale mnohem příjemnější, než jsem čekal. Hudbě samotné nemám absolutně, co vytknout (snad krom některých drobnostech v rytmické složce, ale to nebudu rozpitvávat, protože jsem v tomhle ohledu poněkud atypický posluchač :)) - výborný osobitý prog/power. Nyní ke zpěvům - největšímu to problému kapely. Musím říct, že CRUEL ze sebe vymačkali skutečně maximum. Mnoho hostů, vícehlasů a tam, kde vícehlasy nejsou, tam alespoň nadublování jedné zpěvové linky pro větší sílu a důraznost. V úvodní věci "Gambit" se jim dokonce ve vypjatých pasážích daří znít jako BLIND GUARDIAN v nejlepších letech (jak muzika, tak zpěv)! Na celé ploše alba si zpěvy zachovávají velmi slušnou úroveň a dokonce i velmi dobře snážím češtinu, což je u mě s podivem. Co se týče zpěvů, CRUEL mě mile překvapili. Sice si nadále myslím, že kapele by nesmírně prospěl pořádný zpěvák, ale na druhou stranu před klukama musim smeknout za to, s jakou grácií se vypřádávají se svým handicapem - to vše ještě podpořeno skvělými texty. Pro mě osobně jsou nejsilnější momenty rozhodně úvodní "Gambit", která hned na úvod vykládá na stůl všechny trumfy, které mají CRUEL v rukách včetně těch, o kterých jsem vůbec netušil, že je mají schované kdesi v rukávech. :) ... Dále překrásná kratičká balada "Lament", která spolehlivě vyvolává mrazení v zádech. Nejslabší moment? Pro mě osobně asi píseň "Nokturno", která je sice hudebně velmi zajímavá, ale hostující dámy ve mně vyvolávají překvapivě rozpačitý dojem. Ale těžko vypichovat více zvláštních míst. Album skutečně pevně drží pohromadě a udržuje si úroveň po celé své trvání. Snad krom refrénu "Vis Maior", který dost nešťastně vybočuje a je v něm až příliš okatá snaha "překopat" skočný heavy refrén, aby zněl netradičně - výsledek je trochu nešťastný a nevyvolává absolutně žádný dojem. Skutečně doporučuji bez ohledu na to, jaký máte z CRUEL pocit při jejich živých vystoupení - tohle je skutečně o 300% lepší než cokoliv, co jsem kdy od nich naživo slyšel. Pro mě osobně rozhodně jediné české album česky zpívané, které s chutí poslouchám.
Libozvučná deska, roste to...
-bez slovního hodnocení-
Matador!
Este som to cele nepocul, ale u mna to urcite nedopadne inak ako za...
Podstatné je řečeno v recenzi, kde to Mari celkem trefně vystihl. Pokud navíc vezmu na zřetel nepopiratelný vývoj téhle skupiny od dob tělesa Cruel Barbarian, jehož dílo "...víno z temných hroznů" jsem toho času hodnotil plným počtem, v tomto případě tedy nemohu hodnotit jinak. A vlastně ani nechci ;-) 7 leté čekání na "přelom" se vyplatilo ;-)
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.