THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Docela dobre se to poslouchá...
Parádní oldskůl :-) Úplně mě to vrátilo do dob Chaos AD. Album je plné jednoduchých a přímočarých hitů. Nejlepší skladby: Inflikted, Sanctuary.
Stary dobry casy se ozyvaj...
mohlo to být horší
Dobry rachot.. Ale aj tak som rad ze ma Max svoje Soulfly a dufam, ze to tak aj ostane.
mňa to celkom baví len ku konci to už dosť stagnuje
Vcelku příjemné retro, které bych měl brát všema deseti a chrochtat blahem. Tak proč z toho kurwa nejsem nijak nadšený??? Sám nevím...
jsem za tohle album rád, baví mě to poslouchat a pokud mi to bude přinášet potěšení aspoň půl roku, stálo za to natočit tohle album. Ve srovnání s 90% ostatní vycházející muziky je tohle výborná muzika především.
Mě docela jo, ale jen chvíli, jelikož za nějakou chvíli začínám zjišťovat, že i když je "Inflikted" sympaticky hoblující počin, tak je taky náležitě monotonní a v druhé polovině velice nezábavný.
Štandartný old-schoolový thrashík, nič viac, nič menej. Nebaví ma to.
-bez slovního hodnocení-
Příjemné oživení starých časů.
-bez slovního hodnocení-
nie zle ....
Nemuzu si pomoct,ale citim (slysim) z toho Soulfly a jejich Prophecy(25%) + Dark Ages(75%)... Rizzo predvedl tradicni sola, oba Cavalerove rychlost a udernost. Nicmene bych si od tehle party predstavoval vic!
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.