THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Album mě příjemně překvapilo, není to sice "stará" Sepultura, ale klasického thrashe tam slyším dost. Skvělá sóla a výtečná produkce.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Asi se budu opakovat,ale musim.Velmi dobré thrash-corové retro :-).
špatné to memi to je pravda ale je to vykrádání sebe sama.
Neviem,, co sa vam nepaci.. podla mna je to dobre.
Ale jo, de to...
Velmi solidní deska za 8
velmi spatne. nevydrzel jsem poslouchat vic nez zacatky songu...
Viem slávni bratia. Výsledok však priemerný. Podľa mňa retro v novom šate
Nevím, nevím. Dýchla na mne ta příjemná thrashová poctivost, ale jakoby by byla v konečném důsledku přeci jen zadupána do země SOULFLY, kteří jsou tu slyšet až moc. Potěšila mě staromilská sóla, ale jakoby byla v konečném důsledku přeci jen zadupána do země SOULFLY a potěšila mě určitě ona možnost slyšet bratry hoblovat spolu, ale jakoby by byla v konečném důsledku přeci jen zadupána do země SOULFLY. Že se pořád opakuju ??? Ty sis začal Maxi, ty sis začal.... Mimochodem Marc Rizzo musí mít asi rád peníze. Nechápu proč by jinak talentovaný hudebník jako on věnoval tolik času Soulfly nebo Conspiracy.
gut :))
Neba. Tutatudla, trocha mrkvicky a "ÖÖÖÖ"! Nazivo to asi bude veselice, ale ja tam nebudu.
Baví, hodně baví a nechce pustit. Max má prostě cit na chytlavé refrény a pěkně hutné riffy. A když k tomu připočteme, že se obklopil opravdu kvalitními muzikanty, tak je to návrat vskutku famózní.
-bez slovního hodnocení-
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.