OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tohle že je ChoB??
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
snazil som sa tento album pocuvat asi 5 krat ale ani raz sa mi to nepodarilo dopocuvat...mam pocit ako keby cely album bola jedna dllllllllha nudna skladba....:) tie tri body su za alexiho umenie :)
souhlasim s A J rimmer proste nastavili si latku vysoko a furt je lidi poslouchaj ano i mne se to trochu oposlouchalo ale presne tak vzdy si tam neco najdu ale vzdy to prijde az tak po 3_5 poslechu takze to podle mne trochu i svedci o kvalite ....delaji to co cicti co je bavi
cakal som ovela ovela ovela viac....cely album znie ako jedna skladba...hmmm..divne...dost slabe :(
Všechna alba od CoB si zaslouží 10, hudební euforie!
Klasicky COB - zopar piesni velmi vydarenych, zopar by mali navzdy zakazat
S A. J. Rimmerem sice v tomhle tom musím souhlas, nicméně na svých výhradách k albu Blooddrunk i nadále trvám: podle mě je zbytečně tvrdé a až na pár opravdu skvělých nápadů, který jsou následně uválcovaný v nejapným trashování, ani moc nápaditý.
Ok, všichni co tu píší litanie, jak jsou COB v prdeli, by si měli uvědomit následující: 1. Každý, kdo vytvoří dílo hodné mistrů (Follow...,Hate ...) se automaticky vystavuje tomu, že vše, co vytvoří, s tím bude srovnáváno. V porovnání s těmito "opusy" skutečně Blooddrunk moc neobstojí, ale jako smaostatně stojící deska převálcuje konkurenci velice hravě. 2. Ať už COB vytvoří cokoliv, vždy budou pranýřováni, protože buď se odklánějí od zavedeného stylu, který spoluvytvářeli (to jim vyčítali na Hate Crew Deathroll), nebo že mění styl úplně (Hatebreeder) nebo že hrají pořád stejné kolovrátky, ale s lepší produkcí (viz poslední dvě alba). Všichni je nenávidí, ale všichni je zároveň milují. Alba jsou strhávána v recenzích, ale doma v přehrávači se točí každému. "Jen aby se proboha kámoši nedozvěděli, že poslouchám ty "Čildrny!" Aby bylo jasno, já jejich fanatický příznivec ani odpůrce nejsem (takoví by měli být z recenzování vyloučeni pro neobjektivitu), ale na KAŽDÉM albu COB si najdu to svoje a rád si ho poslechnu, neboť je zcela jiné, než to předchozí. Jestli víc do trashe, nebo do poweru, na to sere pes, prostě jde o dojem. A COB nám tady zanechali pěnkou sbírku tu více, tu méně povedených songů, které strčí do kapsy kdejakou "melodic power with harsh vocals" kapelu typu Norther. Když někomu nevoní COB dneska, jak může vůbec plesat ned jejich předchzími opusy??? Vždyť až na tu občas samoúčelnou "naštvanost" to o moc jiné nebylo... Jestli ledovec jménem COB taje, tak tedy velmi pomalu a docela hezky. Díky za pozornost, těším se na další album COB a již dnes vím, že bude jiné, stejně jako hudební vkus lidí, kteří recenzují alba
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Tak následující řádky nepíšu rád! S Children Of Bodom začíná být něco špatně. Hned na úvod je třeba říci, že se jedná o asi jejich nejhorší album. Zřejmě se začíná projevovat jakési skladatelské opotřebení Alexiho. Možná by neškodilo zapojit do skladatelského procesu Janneho nebo Roopeho. Na druhou starnu bych pochválil super zvuk, grafické provedení CD (mám tu edici s DVD) a snahu o změnu v podobě větší agresivity a nasranosti. Otázkou je, zda-li se jedná o krok správným směrem. Cover verze bohužel nemám všechny, ale Ghostriders In The Sky je dobrá :)) Co se vlastních songů týče, mám téměř úplně opačný názor. Za nejlepší považuji Banned From Heaven a LoBodomy. Jako výrazné bych dále viděl Hellhounds ..., titulní a Tie My Rope. Zcela nevýrazné bez ksichtu mi příjdou One Day You Will Cry, Smile Pretty For The Devil a Roadkill Morning. Za skladbu, na kterou si pořád nejsem schopen udělat názor považuji Done With Everything, Die For Nothing - je taková nějaká jiná. Takže ve výsledku za 8 bodů (s přimhouřením očí). P.S. Jinak souhlas se Sengirem (viz níže).
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.