THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
Většinou bejvám objektivní, ale tuhle kapelu prostě nenávidim a nechápu jak může být tak oblíbená a neustále řazena mezi to nejlepší v metalu. Čistě průměrná až podprůměrná nahrávka s materiálem někde mezi 3-5 body. Ale vážně mě to natolik se**, že dám nejnižší hodnocení. Škoda, že tu není nula:(
-bez slovního hodnocení-
halford ich pocuva, ja nie. Sorry Rob
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
ako uviedol autor, prilis teenagerska kapela na moj vkus. tento album je o nieco lepsi ako predosle, song sulfur asi najlepsi
Mě tato kapela baví.
Jedno z najlepších albumov roku 2010... a srať na imidž, keď hudba je dôležitejšia a v prípade Slipknotu je aj kvalitná
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
refrenovitost a priklon ku klasickejsiemu/ mainstreamovejsiemu zlozeniu skladieb a tak dochadza ku u mna ku paradoxu: keby to nebol album slipknot poviem ze je kvalitny ale prave preto ze to JE album slipknot je to pre mna uplne skladatelske zabrdnutie do metalovych klise , keby odstranili vatu a ponechali len skutocne silne songy tak by to mohlo byt kvalitne EP
určitě nejlepší a nejpestřejší Slipknoti.. songy jsou melodické a pomalé balady- jako třeba Snuff, ale přitom jim taky nechybí potřebná tvrdost - Gehenna nebo All hope is gone.
-bez slovního hodnocení-
Síce asi najslabší Slipknot zatiaľ, ale podarená doska.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.