THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
Vše, čím byli kdysi vyjímeční, is gone.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Masky nasadit! Podlézáním vpřed ! Slipknot jsou zpátky a komerční úspěch je takřka samozřejmý. Bohužel se ve všem tom dokonale makajícím byznysu už povážlivě zapomíná na hudbu a na vizi, kterou nám předložili a teď ji bez slova vysvětlení splachují do nablýskaného záchodu a nechávájí se fotit roztomilou drobotinu líbajíce. Název novinkové kolekce zní až symbolicky. All Hope Is Gone je zcela nepokrytě orientovaná na současnou omladinu odkojenou MTV, jež nedávno usoudila, že Teletubbies jsou už "kurevsky out." Tolik hřejivých melodií, politicky korektních refrénů a spisovných textů nám tihle cirkusáci ještě opravdu nepředvedli. Slipknot zcela nepochopitelně mažou rozdíly mezi svou tvorbou a tvorbou bratrských Stone Sour, jakoby si při nahrávání vlastně nebyli vůbec jisti jakou hlavičkou nakonec chtějí desku opatřit. Samotná náplň alba je zhudebněné "nic nového pod sluncem." Při poslechu jsem se přistihl kontrolujíce zbývající čas desky, protože takový poměr šedi a vaty jsem opravdu ani ve snu nečekal. Z celé desky se mi vlastně líbí pouze 3 songy. Výtečná hitovka Sulfur, vydařený experiment Gehenna s feelingem, který mi na zlomek vteřiny připomenul snad až Nirvanu a s Taylorovými pokusy s falzety a konečně titulní All Hope Is Gone, ve které to Slipknot přeci jenom trochu roztočí a přimějí krční svalstvo k aktivitě. Zbytek desky už se může bohužel pyšnit jen několika konkrétními zajímavými pasážemi a kvalitní produkcí, kterou už dnes považuji za naprostou samozřejmost. Slipknot jsou buď na zcestí, nebo v lepším případě na rozcestí. Vidím dvě možnosti. 1) zapomenout na tuto epizodu, podladit kytary, nasrat se a řádit a řádit! 2) Vysrat se na bod 1), sundat ty hloupé a žalostně se nehodící hororové masky a propocené overaly, vyházet přebytečnou polovinu kapely a soustředit se na poctivou rockovou písničku, případně baladu. Tenhle paskvil totiž smrdí schizofrenií. 9 chlapů v hororových maskách a montérkách sedících na barových stoličkách a hrajících na španělky srdceryvné balady by myslím působilo hodně směšně.
Co sa mna tyka, tak All Hope Is Gone hodnotim ako lepsi nez Vol.3. Mozno je to spominanou prvoplanovou chytlavostou, cize lepsie sa do albumu dostava a samozrejme famoznou produkciou. Len este som si nestihol pozriet dvd v rozsirenej edicii. ...
-bez slovního hodnocení-
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.