OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Vyborne album. Ale Painkilleru by som dal hodnotenie tak 20/10
-bez slovního hodnocení-
Album mam doma uz dlho- a kupil som si limitovku-nevahal som. Na rovinu na Nostradama musim mat fakt naladu-a tu nemam tak casto. Neviem vsak preco?! Vela krat sa mi stalo ze som si to pustil a po polhodinke vypol....skratka pre mna je to album na ktory musim mat chut. A p.s disk 2 sa mi paci viac. Inac limitovana edicia vyzera pekne ale ze tam vobec niesu obrazky ma trosku rozcarovalo. Za tie prachy som cakal viac.....
-bez slovního hodnocení-
uff co ja vam viem ludia....nejaky divny sa mi zda ten album...nemôzem mu prist na chut. Mam rad Judas Priest...ale v heavy podani....a tri alebo styri heavy skladby a zvysok len nejake epicke vybrnkavacky a spev...hm...nudi ma to...ak by chceli zahrat nejake skladby z tohto albumu na koncerte tak gitaristi môzu ist na pivo :D
Judas Priest vobec nepocuvam, ale toto album je skvele.
Na to, že jsou staří téměř jak Nostradamus sám, skvělý výkon.
-bez slovního hodnocení-
JP poslouchám vpodstatě obtýden (vyjma Jugulator a Demolition-ty fakt nemusím), ale po mnoha posleších 2CD nic... radši si pustím Sad Wings Of Destiny-to je bomba za 100. Nuž ale proti ostatním dílům stále dobré
Nejnovější koncepční dvojalbum od britské legendy Judas Priest je skutečně kus dobře odvedené práce, z kterého je cítit a zejména slyšet, že si s ním muzikanti skutečně vyhráli a neodflákli to (možná zvuk mohl být lepší). Textovou (sice poněkud profláklou - viz Stratovarius-Visions či Helloween-The Time Of The Oath) složku nehodnotím, ač jsem na základě poslechu či četby rozhovoru ve Sparku nabyl dojmu, že na to šli chlapci odjinud, což nemusí být na škodu. Že je album moc dlouhé? To byl ale Nostradamův život taky :)) Album sice nepřináší nic nového (od toho tu je u Judas Priest Jugulator) - jsou zde zřejmé odkazy na Painkiller či Ram It Down, ale např. Halfordův zpěv ve Visions překvapí. Nejlepší momenty alba: Revalations, Pestilence And Plague, Conquest, sólo v Persecution, Nostradamus a závěrečná Future Of Mankind. Z inter The Four Horsemen. Nejslabší momenty: Exiled a New Beginnings.
Kecy.
chybou už je samotná ohavná dlžka tohto 2 cd. kto tu ma mať nervy natrčať skoro dve hodiny uši a tipovať čo týmto chceli vlastne chlapci povedať? problemom je samotný celkový dojem z albumu, takú hudbu dnes už dokaže robiť skoro každá garažová kapela ktorá si zoženie klavesy a ovlada zakladne ukony na pc. keby nebolo halforda tak by to kludne mohli byť AVANTASIA, THERION, AYERON.... 4.5/10
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.