OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Geniální... No to možná ne, ale přesně tento folčík mi ve sbírce chyběl...
Na první poslech mě to moc nenadchlo, ale postupem času jsem se naladil na tu správnou vlnu. Nad průměr ostatních skladeb bych vyzvedl titulní "Captain Morgan's Revenge", rozjížděčku "Over The Seas" a rychlovku "Death Before The Mast".
-bez slovního hodnocení-
Inu takhle asi ne.
A máme tu debutové album skotských pirátů Alestorm, kteří textově vycházejí z bukanýrských dobrodružství (mám rád pirátskou tématiku a mám rád Running Wild) a hudebně a hlasově mi připomínají Skyclad. Tu a tam se jedná o zajímavé album, u kterého mám také ale několik výhrad - např. příšerně znějící klávesy či až moc krčmářskou atmosféru. V některých případech se poměrně zpěvné refrény změní jen v bohapusté vyřvávání. Čas od času se objeví pěkné sólo anebo také tahací harmonika. Zajímavé, leč nikoli světoborné album. Takže u mě 5,5 - 6 bodů - je to debut, proto lepší hodnocení - za 6 bodů.
Kdysy jsem měl nehoráznou slabost pro pirátskou tématiku. K tomu připočtěme "Tigers Of The Sea" od Stormwitch a tvorbu Running Wild, kterou si ještě dneska z nostalgie pustím a parádně se u ní pobavím. Takže prvotní předpoklady pro úspěch Alestorm jsou splněny. Ovšem, to je asi tak všechno. Nastává totiž poslech a ten mi bere veškeré iluze. Odpustil bych to nehorázné vykrádání (Running Wild), nakonec kde brát inspiraci, když ne u mistrů oboru, ale ono to není ani moc dobře zahrané ani moc zábavné (o živé prezentaci už nemluvím pro jistotu vůbec!). A navíc ten strašlivý zvuk kláves - ten mě bude strašit ještě hodně dlouho!!!! Takže to nezachrání ani ta pirátská tématika, ani správný hospodský "feeling". Are You ready for boarding? Ehm, no kapitáne, raději ani ne...
Myslim, že recenze je napsána velmi dobře. Alestorm teda neposloucham a ničim mě neoslovili, ale album podle mého názoru je dobře propracované. A kladnou kritiku si zaslouží.
jupididam pampadam .. hájajoooou
Bomba :)
sračka
?? "this isn't right, ani pro zasmání, otres" ??.. Ale no tak pánové, copak jste čekali? Snaha o rozjuchanost je u této kapely možná lehce prvoplánová, nicméně to neubírá na kvalitě alba. Ano, některé písničky jsou infantilní, ale muzikálnost se Alestorm upřít nedá, zejména pěkné klávesy nebo třeba použití nástrojů jako je harmonika. Zpěvák má pak přesně ten správný pirátsky nakřáplý hlas, atmosféra je opravdu "autentická". Nevidím v tomto CD samozřejmě žádný majstrštyk, ale ani ne propadák. Tematicky perfektně zvládnuté, ne nepodobné Turisas, i když na ně ještě nemají.
Nejradsi hodnotim veci, ktere jsem jeste neslysel!
otras!
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.