NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
az na baladu, co se x-krat opakuje a na predelavku slusny
Po dvoch nepodarených albumoch si u fanúšikov trochu napravili reputáciu týmto EP. Je pravda, že "prerobená" Crown and Ring je zbytočná, a baladička Father je megashit, ale zvyšok je chytlavý hevík. Druhú časť, teda jazykový kurz som viac-menej ani nepočul takže nehodnotím.
Kdysi jsem mel Manowar rad, ale necekal bych, ze ze sebe udelaji svou vlastni karikaturu, tohle uz je fakt o nicem.
Manowar nemám rád. Všude se cpou jen aby o nich bylo slyšet. Starší tvorba měla alespon něco málo do sebe. Od Louder then Hell to šlo všechno do hajzlu. Když si poslechnu nový EP rozhodně mě neurazí až na písničku Father, kterou museli být oět zajimavý a udělat ji v 15 jazycích. Nicméně Father už tak v angličtině zní dosti trapně. Ne tak ve zbylých 15 jazycích , který se k tomu absolutně nehodí. No uvidíme co bude ze zbytkem. Snad nás Manowar nezklamou a dají do toho trochu legrace.
Šok! Po posledních dvou totálně na pi*u albech Manowar konečně přisli s něčím, co se aspoň trochu vyrovná starší tvorbě.. už se těším na desku, třeba nakonec starouši překvapí:) I když CD2 si fakt mohli odpustit.. ale nápad je to určitě zajímavý.
Nový Gods Of War sa tu našťastie nekonal, toto CD (1) je OK. Keď bude nadchádzajúca radovka lepšia, dám viac bodov.
No cakal som vacsi pruser - na EP je to celkom vydatna porcia "muziky". Bod hore za Ericovo dostojne popasovanie sa s jazykovym babylonom, skoda len ze piesen, na ktoru to napasovali, za vela nestoji...
-bez slovního hodnocení-
Oni su uz asi trosku hluchi starci a zrejme aj zrkaldlo je im cudzie alebo co :)
Typický Manowar posledních let (stále ve stylu Louder Than Hell). Absolutní vata (Thunder In The Sky) v kombinaci se slušnými skladbami (především God or Man, Die With Honor není až zase tak špatná vyřvávačka). Smysl zařazení The Crown And The Ring v pochybné rádobymetalové úpravě mi unikl. Co se týče písně Father, zapadá do kategorie "vatoidních" a nechápu, proč by právě ona měla být omílána v šestnácti jazycích (a kde je čeština? - to bylo vždy od Joeyho keců, jak mu ČR /rozuměj Pragokoncert/ přirostla k srdci - zajímalo by mne, jak by se s tím Erik /největší deviza Manowar/ popral). Šestnáctero opakování nudy je další manowařina posledních let. A co bude dál? :))))
-bez slovního hodnocení-
Tak že je ta kapela ujetá, to víme všichni už víc jak pětadvacet let. Takže stran setu jazykových mutací jednoho songu asi nemá cenu se v tom moc babrat. Jinak je to přesně tak, jak je napsané v recenzi. Tedy furt je to ve srovnání s dávnými hitovkami (Blood of My Enemies, Holy War atd...) hódně ořezané, ale ani mně to nevychází špatně. Horší je, že na dlouhohrajícím albu se to asi nedoplní o další podobné písně, spíš se to zase něčím naředí. Tady bych to viděl v pohodě tak nějak na šestku.
Nebyť toho trápneho druhého cd tak dám o bod viac .
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.