THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
Album plné chytlavých vypalovaček, celé je to ale trochu na jedno brdo. Jednotlivé písně jsou si podobné až příliš.
-bez slovního hodnocení-
Neskutočné skladby od prvej po poslednú. Ich najlepší album za posledných 10 rokov, a jeden z naj v celej diskografii. Kto tvrdí opak, zobuďte sa!
-bez slovního hodnocení-
Atmo-deathová řežba jak víno. Diskografie: The Fourth Dimenison 8/10, Abducted 9/10, Final Chapter 8,5/10, Hypocrisy 10/10, Into The Abbys 7/10, Catch 22 7,5/10, The Arrival 8/10, Virus 6/10, A Taste of Extreme Divinity 8,5/10, End of Disclosure 7,5/10 Worship 7/10
-bez slovního hodnocení-
Klasika nového milénia a nových Hypocrisy. Opět to samé jako u Virusu. Nic převratné a po 20ti minutách to opravdu nebaví-nevidím žádný rozdíl mezi třemi posledními skladbami z alb od Catch 22 až po ATOED. Začátek zase paráda a zbytek šum.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
V době, kdy jsou chváleni noví Dimmu Borgir, je třeba vrátit se k těm správným hodnotám. Hodnocení pod 7 nechápu. Ten vokál, ty bicí, ty nádherné kytarové plochy nezastřené přiblblým smyčcovým aranžmá, že by to hrálo blbě v iPodu?:)
-bez slovního hodnocení-
Tu jejich popularitu jsem nikdy nepochopil
Naprosto výstižná recenze...
Po mnoha posleších musím zhodnotit novinku Hypocrisy jako lepší předchozího alba (Virus), avšak chybí mi tu něco extra výrazného (čest vyjímce Hang Him High). Standard stále vysoký (řekl bych, že se jedná o melodičtější tvář Hypocrisy), ale už tomu něco navíc chybí. Mé oblíbené songy: Kromě Hang Him High, Weed Out The Weak, The Quest a Tamed (Filled With Fear).
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.