OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Já nevím, jak se postavit k hodnocení tohoto filmu ... Na jednu stranu je zde klasický příběh (např. viz Tanec s vlky), který je ale podán natolik 3D vizuálně dokonalým obžerstvím, že jsem zprvu úplně vypustil příběh a jen skrz velké 3D brýle zíral na plátno. Při příletu (klesání) na Pandoru se mi dokonce lehce zhoupl žaludek. V tomto ohledu je to dokonalé, absolutorium. Možná až bude více takovýchto celovečerních filmů, tak u nich půjdu s hodnocením dolů, ale pro mě je v tomto ohledu Avatar první. Druhou stránkou je tu příliš tlačení na ekologickou strunu a typické vykreslení, resp. rozdělení postav na - zlý/hodný. Přesto jsem z kina odcházel s hlavou plnou dojmů a především spokojen s pocitem dobře stráveného večera, neboť jsem do kina vcházel s jistou nechutí a nedůvěrou (já tam ani nechtěl, to přítelkyně... :). P.S. Moc se mi líbili hlavní záporáci - manažer i šéfmariňák (i jejich dabing).
Save tropical forrest !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Please
Nebolo to až také zlé, ako som čakal...
Audiovizuální stránka naprosto úžasná - to ostatní už tolik ne.
Pripeceny dej ako pre 12-rocne dievcatka a pripecene akoze uzasne spracovanie plne "fantazie". Polovica scen ukradnuta z uz tak prevrenych filmov. Myslel som, ze sa zastrelim, ked som to 2,5 hodiny v kine sledoval. Technicky je spravene zrejme dobre, ale ten nechutny obsah spracovania (nie dej, ale vsetci ti nazgulovia, mechwarriori, "roztomile" slizke a fosforeskujuce zvieratka na x sposobov) mi aj tuto stranku znechutil. Stoka noveho tisicrocia.
Archetypální příběh se odehrává ve světě, který je tak nádherný a dokonale promyšlený (stejně jako logika děje), až to bere dech. Navíc takto "vyprávět" filmy umí málokdo (obávám se, že pouze Cameron). Nejlepší film, jaký jsem za posledních cca 10 let viděl (a za těch 10 let jsem jich viděl stovky :-)
Technologicky a vizuálně dechberoucí pastelově barevné dobrodružství v nádherně oživeném světě Pandory. V podstatě klasický a klasicky budovaný příběh by nevadil, neboť věřím, že i to nejprovařenější klišé na světě může být součástí toho nejlepšího scénáře světa. To ale bohužel v případě Avataru zdaleka neplatí a především v první půli jsem se několika pasážemi tak trochu pronudil. Naštěstí ta neskutečná pastva pro oči zjevné nedostatky velmi umě maskovala. Nadšení samozřejmě pramení zejména z faktu, že něco takového tu ještě nikdy nebylo. Otázkou je, zda by Avatar v žebříčcích šplhal mezi nejlepší filmy všech dob i v případě, kdy by podobná technologie byla už spoustu let zaběhnutá a představená v tisícovkách filmů. Tak tomu ovšem není a Avatar bezesporu je milníkem kinematografie a Cameron opět posouvá technologické hranice filmového řemesla a opět (s největší pravděpodobností) natáčí nejvýdělečnější snímek všech dob a to už rozhodně není náhoda. Všechny Baye a ostatní megalomany nechává v nedohlednu za sebou a v tom nejlepším slova smyslu káže, jak se dělá mainstream. V době, kdy podobný zážitek ještě v průmerné domácnosti není možný je Avatar filmem, který vrátil obrovské masy lidí do kin a pro mne byl bezkonkurenčně tou největší smyslovou hostinou, jakou jsem v kině zažil. Jedinou kaňkou tak zůstává scénář, který pokrývá plochu těch necelých tří hodin ne zcela uspokojivě (diplomaticky řečeno). Přesto prahnu Avatar vidět znovu...
neznám jinej film kterej si 10/10 zaslouží víc
úžasné, nenachádzam slov...
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Cekal jsem ze avizovany slabsi pribeh pokazi dojem z filmu, ale nastesti to tak nebylo. Tanec s vlky mam rad, takze ani k pribehu nemam vyhrady :) Na tohle se podivam jeste mockrat
effekty super namet super pribeh slabota
Na konci jsem plakal a trochu se za to stydím. Co trochu, vlastně hodně.
Tak 50% zlava nakoniec urobila svoje a film som šiel pozrieť v 3D verzii. A musím povedať, že to nebolo tak špatné. V prvej polovici filmu som sa trocha nudil (možno by pomohol pútavejší dej), ale potom sa to slušne rozbehlo. Musím režiséra pochváliť za nádhernú scenériu, bolo sa na čo dívať aj pri predvídatelnom deji. Inak hudba podobná ako vo filme Titanic, vojenská technika a použité efekty pripomínali Star Wars, samotný príbeh evokoval Tanec s vlkmi, romantiku sa tiež podarilo udržať v rámci normy. Celkovo poučný film s ekologickým posolstvom. Ja som bol spokojný.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.